LIBER CATENATUS

Úvahy o životě a přilehlém okolí

Píše S. Komenda (komenda@tunw.upol.cz) Část 57, září 2008

Z A S T A V Á R N A I L U Z Í

Ú V A H Y 1

Lidská společnost je jediný velký chaos. Tento chaos je čas od času nahrazován jiným - čemuž se říká revoluce. Není-li onen druhý chaos větší než ten první, byla ona revoluce úspěšná.

Upadne-li člověk do neštěstí, je vděčen za každou možnost dostat se z něj, byť i za cenu nějaké té komplikace a životního ústupku od svých někdejších představ a plánů. Žádné vděčnosti se však nedočkáš, nabídneš-li člověku takový ústupek jako prevenci upadnutí do onoho neštěstí.

Všeobecně se lidé přou, jaká je skutečnost a čím jsme v ní my. V rámci této všeobecné pře je docela pochopitelné, dávají-li někteří z nás přednost tezi, že žádná skutečnost vlastně neexistuje.

Základem inteligentního jednání je schopnost představit si, že úspěchu může být dosaženo odkladem. Zatímco moucha snažící se uniknout pootevřeným oknem ztrácí své síly v marné snaze prorazit sklem, dokáže inteligentní subjekt potlačit pud bezhlavého útěku, poodstoupit a z odstupu případně uvidět volnou cestu. Pokud jde o sklo v okně, zdá se, že člověk mouchu inteligencí předčí. Pokud se však týče situací složitějších, třeba politických a sociálních, často se ještě podobáme mouše , neschopni vzdát se krátkodobé výhody ve prospěch získání perspektivy.

V dohodě založené na slibu, který si obě strany interpretují rozdílně, je prostě strana, jíž bylo přislíbeno, trestána za nepřiměřenou důvěřivost.

Vztah mezi slibem a lží může být dost komplikovaný. Nesplněný slib je nepochybně lež, ale - co se slibem, který je podle všech znalostí nesplnitelný, nicméně přece jen s nenulovou šancí realizace, a zejména pak jak hodnotit slib už předem nekontrolovatelný?

Keltské geny v našem slovanském genofondu ? Velmi pravděpodobně - znásilňování bylo jednou z nejoblíbenějších zábav také v raném středověku - a jistě leckterá rázná praslovanská matróna keltského bojovníka na záda povalila.

Snad žádná jiná otázka nekoncentruje v sobě tak výrazný rozdíl mezi jednoduchostí formy a složitostí obsahu jako otázka - Kdo jsi?

Nemuset se rozhodovat činí život snadnějším. Těžší je rozhodovat se, aniž bys věděl. Rozhodovat se, znáš-li důsledky (ale ne všechny okolnosti) je těžké, protože tě drtí odpovědnost.

Všichni čekáme na zázrak - což je dobré, pokud nám tohle čekání dodává naději. Neměli bychom se však dostat do situace, kdy se budeme trápit nad vyúčtováním faktu, že se žádný zázrak nedostavil.

Čím větší je záležitost, proti níž chceš vystoupit, tím víc bys toho měl mít pro své vystoupení.

Někdy mě přepadá pochybnost, jsem-li ve vztahu ke svému Stvořiteli dost pokorný. Pokaždé se pak uklidňuji vysvětlením, že Stvořitel ve své nepochybné velkorysosti jistě neměl v úmyslu nudit se pohledem na tvora, který mu dokáže jenom podlézavě pochlebovat.

Když už se vodě nevyhneš, nemusí být jedno, zdali do ní skočíš anebo budeš hozen, zdali přeplaveš anebo přebrodíš - přestože se namočíš tak jako tak.

Mol je demokrat - sežere vykartáčovaný královský hermelín se stejnou chutí jako propocený kožich ovčáka. Demokratičnost jeho počínání však neplyne z jeho uvědomění, ale z nevědomosti.

Jen tehdy, vzdáš-li se žádosti, třebaže nemusíš, má tvoje zřeknutí se nějakou morální hodnotu.

Nechávám někdy své okno svítit jen tak - přestože v onu chvíli bych se bez světla obešel. Pořád ještě doufám, že by si někdo mohl všimnout a uvědomit si, že dosud žiji ...

Být krajně nenápadný - znamená být někde uprostřed, v houfu těch, kterých je nejvíc. Maximální nenápadnost znamená důslednou prostřednost.

Komunismus není mrtev - umírá, podoben zlé stařeně, která se ohlíží, kde by se daly ještě nalákat historicky dosud ne dost poučené panny, v jejichž krvi by se pokusila najít sílu ve svém dobrodružství pokračovat.

Ve zdravě uspořádaných společenských poměrech platí, že to, cos sobě ku prospěchu učinil, i ku prospěchu společnosti bylo učiněno.

Zůstane dějinnou satisfakcí, že - díky svému prvotně akumulovanému kapitálu - stojí tu dnes jako významná část gründerské skupiny novodobého českého kapitalismu v jedné řadě s veksláky a zloději také komunističtí funkcionáři uplynulých let.

Trápení nelze sčítat - a přece každodenní posměch a nedůvěra mohou zabít stejně dobře jako šokující úder nesnesitelné bolesti.

Už nejednou jsem slyšel - z úst lidí předkládajících svoje životní plány - že jim stojí za to ještě nějakou dobu se hrbit a krčit, polykat nehoráznosti, které si žádají odseknutí anebo dokonce facku - s tím, že až jednou, až na tom schodě stanou, z něhož se dá dohlédnout k vrcholu, narovnají se, místo mlčení a šeptání promluví nahlas a nikomu už nic nedovolí ani nedarují. Jenomže - a v tom se mýlí - pro ty, kteří na spodních schodech se krčili, žádný takový schod není a ani být nemůže.

Než se začneš hádat, kam se směřuje, polož si otázku, zdali se vůbec směřuje. Než se začneš přít, kam by se směřovat mělo, polož si otázku, zdali je vůbec třeba někam směřovat.

Když ti nabízejí, že tě budou topit jenom půl hodiny místo půl roku, není třeba, abys jevil nad jejich velkorysostí příliš nadšení. Časová hranice, za kterou se podobná nabídka stává zajímavou, leží totiž v oblasti několika málo minut.

Slevit poprvé ze svých zásad má - stejně jako ustoupit o první krok - větší význam než sleva a ústup o celé desítky či stovky dalších zásad a kroků.

Jsou mezi námi lidé - profesionální budiči podezření. Takového člověka začneš podezírat ještě předtím než si vůbec uvědomíš, čím tvoje podezření probouzí.

Co potřebujeme dnes, v období po revoluci, je kapitalismus - tvrdý, bezohledný, deroucí se k prosperitě a zisku, a to i za cenu strádání, protože bez šoku se tahle lhostejná, na zázrak čekající společnost k aktivnímu životu neprobudí. Povstane tak nepochybně mnohá nespravedlnost a křivda, bude důvod k hořkostem. Ale jen tak, za tuhle cenu, budeme schopni povstat z prachu našeho žebráckého ponížení a postavit se do řady, byť zatím třeba až na její samotný konec, těch, kteří nežebrají, ale dávají.

V mezinárodních dimenzích bývá obvyklé, že dar, který poskytuje bohatý chudému, nemá podobu peněz vtisknutých do dlaně. Je to jako když dostaneš - abys s holým zadkem nepobíhal - lepší kalhoty. Nedají ti peníze na nové, které by sis sám zašel koupit. Proč taky ? Vždyť by se mohlo stát, že by sis vybral právě takové a snad i lepší než nosí ti, kteří ti na kalhoty dali ! To by bylo jistě nevhodné - a proto je na místě, aby ti kalhoty sami vybrali. Neměl bys, i když tě napadne, co napadlo mě, příliš protestovat. Jde přece o zuby koně darovaného ...

V období revolučních převratů jen málokdo z těch, kteří stáli u zrodu událostí nebo je dokonce dlouho předtím připravovali, přežijí jako její symboly, představitelé, reprezentanti, vůdcové. Zpravidla je tomu tak, že role mnohých se prvním dějstvím dramatu vyčerpává - jen někteří z těch, kdo umějí strhnout zástupy k boření starého, dokáže je stejně účinně strhnout k budování nového. Vůdcové první etapy nabízejí především naději - vůdcové druhé etapy musejí nabídnout chleba. A ten, jak známo, dokáže náš hlad rozpoznat mnohem spolehlivěji nežli je naše duše schopna zjistit, zdali se z naděje stala skutečnost.

Obraz skutečnosti bývá odmítán ze dvou důvodů: (a) proto, že je skutečnost jiná, anebo (b) proto, že obraz je špatný.

Nabízejí-li ti špatné, tvrdíce, že je to dobré, není to pořád ještě nejhorší. Horší by bylo, kdyby připouštěli, že ono špatné je špatné, s tím, že je nicméně pořád ještě dost dobré pro tebe.

Revoluce končí ve chvíli, kdy se hříchy revolucionářů začnou podobat hříchům, proti nimž revoluce povstala.

Je sice pravda, že z lesa se ozývá tak, jak se do něho volá, nicméně něžnost revoluce nezaručuje něžnost kontrarevoluce.

Revoluci může stejně účinně udusit kontrarevoluce v krvi jako byrokracie v malichernostech.

Pro každou revoluci je mnohem snazší vypořádat se s minulostí než s budoucností. Nejedna revoluce, která minulost úspěšně překonala, tváří v tvář budoucnosti beznadějně zkrachovala. Zřejmě proto, že ona minulost byla cizí, zatímco budoucnost jejich vlastní - a s vlastním si poradit je vždycky těžší než s cizím.

Komedie a fraška není totéž. Zatímco dobrá komedie by měla v jistých místech zachutnat tragicky a smích nechat na okamžik strnout, fraška se bez takového životně nezbytného kontaktu klidně obejde.

Existuje zapomnětlivost podmíněná sklerotizací cév a zapomnětlivost ordinovaná vůlí nepřipomínat si. Diagnóza schopná rozlišit první od druhého se opírá o poznání, co se zapomíná.

Poznání jedince podobá se poznání trosečníka, který na osamělém ostrůvku po obvodu pobíhá, domnívaje se, že obchází oceán.

Ty, kterým by ses chtěl podobat, sleduj a od nich se uč ! Ty, kterým by ses podobat nechtěl, sleduj, aby ses dověděl, co dělat nemáš !

Zapomínání a ztrátu paměti považuje naše svědomí za nástroj pro životní praxi stejně nezbytný jako je čepice na zimu a zahradním konev pro pěstování okurek.

Příležitost je jako pokoj, který sis v hotelu pronajal - ať jsi v něm málo nebo téměř pořád, zaplatíš stejně, bez ohledu na míru využití.

Umění povzbudit spočívá ve schopnosti rozpoznat, kdy je účinnější pohlazení než facka a obráceně; kdy je na místě chválit a kdy tepat a zejména - kdy projevit zájem a kdy si nevšímat.

Dostal jsem pozdrav k Novému roku od kolegy - Čechoameričana ze Spojených států. Pořád se mi zdál něčím odlišný od kupy novoročních pozdravů mých zdejších přátel. Konečně jsem na to přišel: zatímco tuzemští mi přáli úspěšný Nový rok, popřál mi můj čechoamerický kolega prospěšný Nový rok. Možná právě tento malý rozdíl - konkrétnější "prospěch" místo všeobecnějšího "úspěchu" - odlišuje americkou mentalitu od české.

Kdykoli se potřebuju uklidnit a setřást ze sebe rozhořčení, které ve mně vyvolala lidská malichernost, nabubřelost a předstírání velikosti - zajdu se projít po hřbitově.

V divadle rozhoduje nápověda o tom, co bude řečeno, herec o tom, jak to bude řečeno a autor hry rozhoduje o tom, co by řečeno býti mělo. Jak je tedy patrno, má v divadle autor podmínku.

Nedostatkem, který člověka nejvíc diskvalifikuje, je neschopnost z alespoň některých svých nedostatků udělat přednosti.

Jsou časy pochval a časy hanobení kdysi chváleného. Kdo do nových časů chce s čistým štítem vstupovat, musí dnes tím vynalézavěji hanit, čím podlézavěji včera vychvaloval.

Ve hře je třeba platit nejen za výši výhry, ale také za pravděpodobnost vyhrát.

Víra v Boha je přiznání člověka ke své bezradnosti. Zavržení Boha je troufalá zpupnost, které se podařilo přehryznout řetěz úzkosti.

Z hlediska výrobce je nejdůležitějším testem použitelnosti zboží zákazník - jestliže bez úhony a beze škody koupi a použití přežije a dostaví se, aby znovu koupil - je zboží použitelné.

Úlohy mstitelů křivd se začasté chápou samozvanci, kteří v tom vidí plášť, jímž by se dalo zakrýt podezření z jejich účasti na oněch křivdách, které jest napravovati.

V základech každého odpuštění, které bylo založeno na vůli, ne však na poznání, přetrvává nenávist, připravená při každém vzedmutí emocí jako vody jarního přívalu ono odpuštění odplavit.

Jestliže tě lákají a nabízejí ti, nač máš chuť - neměl bys opomenout položit si otázku, nač asi mají chuť oni a jakou úlohu při jejím uspokojování bys měl sehrát ty.

Když podle seznamu sestaveného předem jsi poslal pár desítek pohlednic s několika stovkami úplně stejných slov - proč by měl kdokoli z těch, kterým jsi je adresoval, věnovat čtení víc než ty°s věnoval psaní ?

Každý falešný peníz, kterým jsi někomu zaplatil, zvyšuje možnost, že i tobě bude někdy falešnou mincí zaplaceno. Právě tak každá tvoje lež zvyšuje pravděpodobnost, že i tobě zalžou.

Skoro všem nám záleží na tom, jakými se zdáme být, jakými se jevíme. Některým záleží také na tom, jací opravdu jsme. Pokud ovšem někomu prokazatelně záleží více ne tom druhém než na onom prvním, bývá považován přinejmenším za podivína.

Každý si může dělat, co chce - ovšem jenom tak dlouho, dokud jeho chtění nenarazí na chtění jiných. Pak nastoupí nutnost omezení svobod jedince, aby mohlo bez násilí svobodně existovat společenství.

Jde o to přežít, samozřejmě. Mělo by však jít o přežití při plnohodnotném fungování.

Počínání lidí sotva může být ovlivněno tím, že je někdo pozoruje. Toto počínání však může být docela dobře ovlivněno tím, že počínající ví, že ho někdo pozoruje.

Někdejší staročeský hastrman byla postava univerzální, ať byl místem jeho pobytu rybník nade mlejnem, řeka nebo tůň na potoce. Hastrman současnosti má šanci přežít jenom ekologicky přizpůsoben - jako vodník fenolový, kyselovodní, sírobřichý neboli papírenský, čpavkový či dusíkatý a také olejový.

Zapomnětlivost je milosrdná - dá-li to zároveň zapomenout na tvé zapomínání.

Folklór žádá si tradično - jinak skomírá a hyne. Poezie si podmínky neklade: rozrůstá se a kvete v lesích i hájích, ale také na předměstích a v hospodách sídlišť, v příkopech podél cest i na rumištích nejrůznějšího lidského odpadu. Přece však i pro ni, zdá se, existují místa neplodná, něco jako poetický suchopár: například úřední prostory bank.

Kdekomu je jasné, že jednal trestuhodně, kdo to či ono udělal špatně, to či ono pokazil. Jen málokomu však vadí, že jednání člověka pověřeného odpovědností zabránilo vzniku věcí rozumných, že mocí bylo preventivně zaškrceno, co se mohlo k užitku zrodit. Asi je proto tak rozdílné vnímání a hodnocení, že v onom prvním případě zůstávají zřetelné stopy, zatímco druhý způsob jednání po sobě nechává jenom prázdno neschopné vyčítat.

Každý čeká na svůj zázrak - aniž by tušil, že ho nezachrání zázrak, ale víra v něho.

Velkorysá společnost je taková, že zaopatří základními životními potřebami (jídlem, noclehem) i ty své členy, kteří společnost a její instituce uvědoměle odmítají, ignorují a programově se z ní vydělují.

Jestliže ti tvůj stín připadá příliš nepatrný, přestaň ho sledovat v poledním žáru - a poohlédni se po něm v mírném vycházejícím nebo zapadajícím slunci.

Úspěchem naší životní dráhy není výhra. Úspěšný je ten, kdo neprohrává příliš rychle. O něco přesněji řečeno, úspěšně si počínal, kdo neprohrál příliš lacino.

Za každou cenu vyhrát znamená riskovat Pyrrhovo vítězství, tj. vítězství, ve kterém bylo ztraceno víc než bylo možno si dovolit.

Vztah mezi tím, co svět udělal pro nás a co jsme my udělali pro něj, má vždycky povahu nerovnosti - jejíž směr v mých představách je opačný od směru, který má tato nerovnost v představách mých sousedů.

Lhát se dá stejně dobře dvojím způsobem: (l) přidáváním nepravdivého a (2) vynecháváním pravdivého. Obojí dokáže od obrazu skutečnosti přejít k obrazu chtěného.

Lepší nepochybný nepřítel než pochybný přítel - lépe čelit jisté ráně zepředu než neočekávané ráně zezadu.

Ošklivé pojmenování může ušlechtilé věci ublížit - ne však ji znehodnotit. Poetické jméno pro špatnou věc ji dále pokřiví přetvářkou.

Zlo nepotřebuje reklamu: dokáže úspěšně přežít, ačkoli denně hlásáme dobro na všechny možné způsoby. Ledaže by to bylo tak, že není obtížné obléci zlo do kostýmu dobra - a hlásat skrze slova o dobrém skutky veskrze špatné.

Lidská společnost nemůže zaručit rovnost lidí - jenom rovnost před zákonem (což není rovnost v životě). Dokonce i pouhou rovnost šancí může společnost zaručit jenom s omezeními a podmíněně - totiž bez možnosti seřadit lidi na startovní čáře, která by předem odstranila handicapy a preference fyzické, fyziologické a psychické (tj. zdraví, vzhled a nadání) a také ty, které pramení ze sociálního původu (tj. společenského postavení rodičů).

Kvalitu rady poznáš podle důsledků, které způsobila. O těchto důsledcích je třeba uvažovat, rozhoduješ-li se, zdali si můžeš tu kterou radu dovolit.

Být na jedné lodi znamená být si vědom, že půjdeš-li ke dnu ty, půjdu tam i já - aniž by bylo nutné tě ubezpečovat, že v případě mého utonutí utoneš i ty.

Přesolenou polévku můžeš vylít - anebo smíchat s polévkou nesolenou. Podobně se dají názory velice radikální zmírnit nabídkou výhod spojených s názorem naprosto neutrálním.

Žádný demagog není tak dobrý, aby přiměl vodu téci do kopce. Mnozí jsou však dost dobří na to, aby přiměli lidi jednat proti jejich vlastnímu zájmu.

Zástupy se scházejí spíše pod prapor než za knihou. Přečíst heslo na praporu je totiž snazší než dočíst knihu - a většina z nás je vlastně pořád ještě negramotná.

Z hlediska generálů je přeběhnutí vojáka od jednoho vojska k druhému menším proviněním než sběhnutí od vojska vůbec. Statistika přeběhlíků se ve svých počtech už nějak vyrovná - ale zběhové, kdyby se přemnožili, mohli by zpochybnit důvody existence generálů.

V našem - dvacátém - století učinila lidská kultura další krok svého vývoje: naučila se páchat zlo bez toho, že by se zanechávaly stopy.

Kdyby se ze staveb, představujících naši existenci, vyňaly všechny cihly vypálené z jílu lží - to, co by vzniklo, by se podobalo hromadám sutin po zemětřesení.

Většina lží se v praxi aplikuje tak, že jsou servírovány vybrané kousky pravdy, schopné - tím, že byly vytrženy z obecného kontextu - vyvolat na straně recipienta přesně takové pocity, dojmy a názory, jaké vyvolat si mluvčí přál.

K hromadným předstíráním provozovaným lidstvem patří tzv. "přání všeho nejlepšího", předávané bez toho, že bychom byli ochotni cokoli málo pro dobro těch, kterým přejeme, konkrétně udělat.

Kdo nevěří ve vyšší spravedlnost, pro toho pojem "přijatým trestem odčinit vinu" nemá žádný smysl

Právo společnosti omezovat práva jedince vzniká jenom z nutnosti zachovat práva jedince.

Co vynáší, přináší možnost získat si potěšení. V některých případech pak je pro nás potěšením už samotný fakt, že je tu něco, co vynáší. .

Naše vnímání nemá lineární charakteristiku: dvojnásobná vražda nepůsobí dvakrát silnější emoce než vražda jednoduchá - a suchá úřední zpráva o povraždění miliónů v nás vyvolá spíš zmatek a údiv než hrůzu. Možná je to týž mechanismus, kterým dodává vědomí, že je darebákem kdekdo, darebákům odvahu za své jednání se nestydět.

Revoluce slibuje trápenému lidu zlepšení, jehož není schopna. Když pak po čase (měsících či letech) ukáže historická zkušenost, že sliby nejsou plněny a lid se ptá - začíná revoluce plnění slibů předstírat. V téhle etapě už každá otázka nese v sobě potenciální obvinění revoluce ze lži - a jako taková je revolucí (tj. jejími představiteli) interpretována. Ptát se - znamená podpořit kontrarevoluci. To ospravedlňuje teror, který nabude masových forem tím víc, čím méně se daří revoluci plnit slibované.

Nesvobodný člověk je poznamenán i ve svém chování vůči jiným: buď servilně souhlasí anebo křečovitě odporuje, neschopen věcného, střízlivého dialogu.

Člověk, kterého se podařilo ponížit a zlomit, ztratil svou hodnotu. Také však platí, že zlomený a ponížený člověk se nepostaví na odpor a nebude vzdorovat.

V atmosféře totality jsou lidé přemlouváni, aby dali najevo svůj názor - oni však se neprojevují, nechtějíce riskovat, že budou zavřeni. Zbaveni strachu ze ztráty existence ztrácejí lidé zábrany, mluví a mluví, a ústa nezavřou - dokonce i tehdy, kdy žádný vlastní názor nemají.

Máločím můžeš si být tak spolehlivě jist, jako tím, že nebyl v tvém životě den, kdy by ti někdo nelhal a nepředstíral.

Všichni víme, co se mělo udělat včera - nikdo však nemá ani zdání, co by se mělo dělat zítra. Snad by proto bylo nejlépe se zítřejší činností počkat, až zítřek zestárne na včerejšek.

Čekat a dočkat se - je zisk z uspokojení.

Čekat a nedočkat se - je ztráta z nenaplnění.

Nečekat a dostat - je zisk a navíc naděje, která se obejde bez slibu.

Nečekat a nedočkat se - je ztráta z upevněné rezignace.

Ve stresové situaci nestrká pštros hlavu do písku ze strachu - ale proto, aby si hlavičku pěkně prokrvil a takto dobře prokrvenou hlavou stresovou situaci chytře vyřešil.

Vydírat možno nejenom toho s máslem na hlavě - ale i spravedlivého. Vydírat možno každého, kdo má, na čem mu záleží. Jedinou prevencí vydírání je naprostý nezájem.

Kdyby bylo možno vylepšit si charakter a to, cos na základě něho v životě udělal, prostým vystříháním nevhodných částí z životopisu - zájem o nákup nůžek by pronikavě vzrostl.

Vzdát se všeho, co máš, je těžké především proto, že jde o všechno. Teprve pak, až v druhé řadě, padá na váhu fakt, zda ono "všechno" bylo mnoho anebo téměř nic.

Není mi nic platné vědět, že můj šlechetný čin mě učiní dobrým a laskavým, vím-li, že nejsem takového činu schopen.

Život se podobá procházce cizím dozrálým třešňovým sadem - pokud projdeš a neutrhneš si, bude tě trápit neukojená chuť. Jestliže neodoláš a natrháš si, budou tě trápit výčitky svědomí za krádež, a vědomí, žes slabošsky podlehl.

Mnozí jsou přesvědčeni, že to, o čem se nemluví, nebylo a není. Někdy je to snad i pravda - mlčení urychlí zapomenutí. Jindy však právě mlčení jako popel udržuje uhlíky pod sebou žhavé a schopné spálit, a vyslovit se a pojmenovat by naopak znamenalo rozfoukat uhlíky v oheň, který by časem do studena vyhořel.

Tvrdíš-li, že k tobě život byl nespravedlivý, neodvolávej se na to, že ti nedal uspět - pravdu bys mohl mít, kdyby ti život byl odepřel poskytnout příležitost.

Málokdo by se odhodlal zkoumat a poznávat, kdyby jen tušil, že jediné, co rozpozná, bude jeho vlastní neschopnost.

Věřit dokáže jednak ten, kdo nemá odvahu zapochybovat, a také ten, kdo má sílu pochybnostem čelit. Kdo si pochybnosti připustí a dovolí jim, aby ho ovládly, je pro víru ztracen.

Jakmile si připustíš, že je tvou povinností být takový, jakým tě chtějí mít a za jakého tě považují lidé kolem tebe - jsi na nejlepší cestě do blázince. Jedinou tvou záchranou je pevně si předsevzat, že představy lidí jsou jejich představami a že za jejich splnění odpovídáš ty právě tak málo, jako jsi odpovědný za mrazy loňské zimy.

Kritizuješ-li nedostatky systému, které se ti podařilo odhalit, a tvoje kritika bude uznána za oprávněnou, můžeš si být jist, že opatření k nápravě budou spíše vedena podle zásady "Ať už se víckrát nestane, aby ten člověk zjistil, že se u nás stalo něco podobného" než podle zásady "Ať už se u nás víckrát nic podobného nestane".

Kdekdo celý život usiluje, aby si mohl nad poměry žít - a teprve po mnoha letech mu dochází, jak důležité může být nad poměry si umřít.

Někdy se rozhodujeme jako turista, který zná naprosto přesně počet svých korun v kapse, nemá však ani ponětí o kursu koruny vůči měně země, v níž se právě nachází. Znalost hodnoty jedné proměnné, tam, kde situaci určuje znalost proměnných dvou, vytváří pouze zdánlivý dojem znalosti - je to stejné jako neznat nic.

Každá hra má svá pravidla. Nikdy se nehraje v úplně volném stylu - už sám fakt, že víš, že jde o hru ve volném stylu, jistým způsobem zavazuje.

Řeku, kterou překračuješ jednou v životě, patří se přeplavat. Řeku, kterou překračuješ denně, patří se překlenout mostem.

Některé otázky neklademe proto, abychom hledali odpověď, ale proto, abychom se vyhnuli jiným otázkám.

Abychom byli spravedliví, měříme a hodnotíme zásluhy a viny. Nikdy však nepostavíme vedle sebe všechno, co bylo stejně ohodnoceno - kdyby se tohle podařilo, naše spravedlnost by z údivu nevyšla.

Život je hra, kterou si můžeš zkazit sám, protože jsi mizerný herec. Může ti ji zkazit špatně napsaný text, který ti dali odříkávat - ale také mizerné, nesoudné, zlomyslné obecenstvo. V tom nejhorším možném případě pak obecenstvo, které se nedostavilo.

Jabloň ani charakter nejsou samy o sobě dobré nebo špatné. Jabloň je dobrá, rodí-li dost dobrých jablek, a charakter je dobrý, stojí-li za ním dostatek dobrých činů.

Lhát neznamená jenom působit přímou škodu desinformací a nesplněním slibů. Lhaní poškozuje také nepřímo - tím, že obelhaný ztrácí důvěru a schopnost příště uvěřit a důvěřovat.

Samota může být stejně dobře únikem před neúprosnou naléhavostí společenských sil, jako snaha poskytnout vlastním silám šanci dokázat jejich životaschopnost.

Vzhledem k existující interakci a závislosti člověka na lidech a lidí na člověku se zvýšená ochrana bezpečnosti jedněch nutně musí stát důvodem snížené ochrany bezpečnosti jiných.

Vývoj, jímž prochází naše společnost, podobá se osudu domu, který je obýván, v čase chátrá, na což se reaguje drobnými opravami a občasným vymalováním, a když už do střechy teče a stropy praskají, provádí se přestavba, za životního provozu obyvatel, kteří i v době přestavby dál musejí bydlet a vařit a vychovávat děti, jenom se trochu stísní a přemístí nábytek, sice neradi, ale přece jen s vidinou a příslibem o něco lepší budoucnosti. Společenský vývoj, podobně jako transfúze krve organismu nebo přestavba domu nevedou se ukončením kapitoly tečkou a nadpisem nové kapitoly. Změna nastupuje spojitě, navazujíc minulé s budoucím, nehledě na slova, jimiž se přítomné minulosti zříká, podobně jako matka neodepře oběd dítěti, které zlobilo u snídaně. Neboť je snadné zříci se přes noc idejí, které jsme ještě včera více nebo méně horlivě vyznávali, anebo se alespoň trpně jejich interpretacím podřizovali, ale je nemožné odříci se jazyka, kterým jsme včera prohlašovali, k čemu dnes se nehlásíme a co i třeba odsuzujeme, je nemožné zavrhnout mozek, který nám radil jak přežít v dobách temna.

Mnohý dobrý skutek nebyl uskutečněn jen proto, že ten, kdo měl možnost ho učinit, nedokázal překonat vědomí, že leckomu z těch kolem sebe by přitom připadal jako naprostý blbec.

O vlastní svébytnost nejúčinněji zápasí, kdo svébytnost jiných zcela samozřejmě respektuje a uznává.

Jestliže doopravdy žiješ, musíš mít odvahu přiznat si, že úsilí tebou do jednoho vložené nebudeš moci poskytnout jinému.

Trapnost není vlastnost záležitosti samotné. Trapnost je vlastnost vyvolaná okolnostmi, uprostřed nichž se záležitost nachází.

Na krásném červeném jablku už nikdo nepozná, že jabloňový květ opyloval ošklivý nemotorný brouk - stejně jako není podstatné, že zlatník, z jehož rukou vyšel náhrdelník zdobící šíji královny krásy, byl plešatý a měl bambulovitý nos.

Jestliže smyslem svého života učinil´s odmítání jistého obecně přijímaného principu, pak může všeobecné společenské zavržení tohoto principu způsobit, že tvůj život ztratí smysl.

Vášeň, která dokáže člověka přitáhnout a udržet jako účastníka hry, je možná reziduem a náhražkou někdejších her o život, v nichž naši předkové lstí a důvtipem činili potravu ze silnějších a obratnějších než byli sami a zabraňovali stát se potravou jiných silnějších a obratnějších.

Z hlediska berního úřadu je trestuhodné, jestliže nepřiznáš, cos přiznat měl. Z hlediska společnosti je trestuhodné, nemáš-li co přiznat.

Jen málokdo z nás, kteří ochotně přiznáváme, že nám chybí peníze, byl by ochoten přiznat, že mu chybí nápad, jak k penězům přijít.

Je zhola zbytečné shánět další a další přípřež, která by pomohla vytáhnout tvůj v bezcestí uvázlý vůz - jestliže přehlédnul°s, že tvoji rozhádaní kočí každého koně zapřáhli a nechávají táhnout v jiném směru.

Přesvědčení je stav mysli, k němuž lze dospět různými cestami - například uplacením. Být takto přesvědčeným znamená ovšem především být přesvědčen o tom, že je výhodné přesvědčeným se zdát.

S přibývajícím věkem se duše člověka pokrývá jizvami, jimiž se hojí jak křivdy, které utržil, tak nespravedlnosti, které on sám způsobil jiným. Důležité je, aby tyto jizvy zachovaly funkční alespoň část oné neznámé tkáně, jíž je duše člověka utvářena.

Nespokojenost soustředěná na předmět nespokojenosti je bič s ostruhami. Nespokojenost zahleděná do sebe samé jsou pouta a okov na noze.

Jestliže přiznáváme matce právo milovat své nezvedené, zlé dítě, proč vyčítáme Bohu, že nechává s pokojem svá zlá stvoření ?

Cokoli učiníš, můžeš učinit proti sobě. Cokoli učiníš, můžeš však také učinit proti svým a našim potomkům - a také proti těm, kteří se v důsledku tvých činů našimi potomky nebudou moci stát.

Že pociťuješ čas od času nutnost znovu definovat svou roli ve světě, může být vyvoláno tím, že svět se mění. Jenomže stejně dobré vysvětlení je, že svět je stále svůj - zatímco ty se sobě odcizuješ.

Diktatura se zbavuje rizika, že ji jednou občané obviní, tím, že je svazuje se svým bezprávím. Činí tak nejen tím, že je nutí, aby si namočili ruce do krve utiskovaných, ale stejně účinně i tím, že z nich činí aktivní účastníky svých trapností. Je to psychologicky velice funkční - kdo chce ponechat svou trapnost ve stínu, musí mlčet o špatnosti obecné a neobviňovat diktaturu.

Křivda se podobá dluhu: někdy se na lichvářských úrocích vybere mnohonásobek půjčeného - zatímco jindy se dluh neumoří a nezaplatí.

Jsou věci, k jejichž autorství se nikdo nepřizná. Tak třeba - proč by se měl někdo hlásit k tomu, že zavinil lidskou a občanskou lhostejnost národa ?

Člověk je jako kniha - pořád se znovu a znovu vydává. Stejně jako kniha měl by se však v každém novém vydání objevit bez starých chyb.

Při pohledu na pozlacenou klec dělí se lidé do dvou skupin: jedni vidí především zlato, druzí především klec.

Zaujetí pro věc, není-li zvnějška živeno, vyhasíná. Zaujetí pro věc, k níž postoj byl kvalitativně změněn, mění se v zaujatost proti věci - téže absolutní velikosti, s níž jsi byl zaujat pro.

Nikdo nemá být obviňován či trestán za to, co si myslí, ale za to, co činí. Je ovšem zároveň pravdou, že není činu bez myšlenky, a prevence zločinu se nevyhne sledování myšlenek.

Co jsme učinili vedeni představou svého prospěchu, zůstane chvályhodným, jestliže je náš prospěch prospěchem nejenom naším.

Velice (tj. zpravidla vysoce) zaměstnaní lidé řeší problém chybějícího času tím, že ho přidělují zájemcům o rozmluvu neochotně, skoupě anebo vůbec ne. Jiní pak tak, že každému svůj čas ochotně slíbí, s tím, aby si ho (tj. onoho velice zaměstnaného) zájemce našel. Tento druhý způsob je pouze zdánlivě vlídnější - ve skutečnosti je bezohlednější, protože předvedená ochota není poctivá, není míněna upřímně, protože je nereálná.

Ú V A H Y 2

Očekáváš-li od zásady, že ti pomůže najít cestu a zdokonalit jednání, je lépe, bude-li tato zásada vymezena co nejzřetelněji. Požaduješ-li, aby zásada tvé jednání nesvazovala příliš silným poutem věrnosti, je lépe, bude-li tato zásada vymezena pokud možno mlhavě.

Proti obvinění ze zrady zásad se hájit tvrzením, žes nikdy žádné zásady neměl, je sice přesvědčivé - avšak, i když ti bude dáno za pravdu, čest tím nezískáš.

Jestliže rozdáváš, aniž by ses po zásluhách ptal, vychováváš lidi k vědomí, že ocenění a zásluhy jsou veličiny vzájemně nezávislé.

Neexistuje příjemný způsob sdělování nepříjemných skutečností. To jenom ten, kdo sděluje, si někdy namlouvá, že může vylepšit obsah vhodnější volbou formy. Ten, komu je sdělováno, nebývá tímto optimismem zasažen.

Obdarovávat znamená vyvolávat ambivalentní pocity: nejdříve vděčnost za to, že někdo daroval - a poté závist kvůli tomu, že někdo má možnost darovat.

Ti, kterým jsi ze svého dal, myslí (a) jak ti darované vrátit anebo (b) jak z tvého dávání učinit pravidlo, protože na rozdávání máš a co rozdáváš, zřejmě nepotřebuješ.

Máš-li úspěch, stáváš se sobě samému příkladem. V případě neúspěchu jsi pro sebe příkladem odstrašujícím.

I kdyby ti všechno odňali a odepřeli - moc, slávu, důstojnost, potěšení - a ty´s jim nemohl v jejich počínání zabránit, pořád ještě je tu možnost dávat najevo, že pro tebe sláva, moc, důstojnost a potěšení vlastně nic neznamenají a že ti na nich nezáleží.

Zlu dá se čelit přímo a rvát se s ním - anebo dá se před zlem pasivně uhýbat. Pokud jde o případný úbytek zla na světě, zdá se, že obojí přístup vede k témuž výsledku.

Občanská lhostejnost naší společnosti má svůj rub ve lhostejnosti institucí: cokoli kdokoli iniciativně, vně zaběhnutých rigidních toků, činí a zavádí, je institucemi pociťován jako element obtěžující a otravný.

Projev zájmu má povahu pozitivní zpětné vazby: člověk se tím víc o svoje zajímá, čím víc se jiní o jeho zajímají.

Jestliže zanikla naděje, že ti bude vráceno, co si kdysi od tebe vypůjčili, zbývá ti ještě možnost prohlásit, žes jim to daroval.

Služby, které člověk poskytuje lidem, dají se dělit do dvou kategorií: do první patří ty, které může službu poskytující poskytnout i sobě (například holič), do druhé pak ty, které sobě samému člověk poskytnout nemůže (třeba hrobník).

Přizpůsobivost skládá se ze dvou dílů: z přizpůsobování subjektu okolnostem a z přizpůsobování okolností subjektu.

Kdyby se člověk stal nesmrtelným, snad by tím jenom získal. Kdyby se nesmrtelným stalo lidstvo, muselo by za to zaplatit - například ztrátou možnosti prožívat zázrak zrození, růstu a zrání. Za to, že nezestárne, zaplatilo by lidstvo tím, že se neomladí.

Tvrzení, že se dokáže vcítit do duše druhého člověka, se může prokázat jako pouhé vychloubání - jestliže se dokáže, že ten druhý žádnou duši nemá.

S nevraživostí se může setkat nejen tvé přesvědčení, ale i pouhý fakt, že ses odvážil nějaké přesvědčení mít. Mnozí totiž respektují zásadu, že žít v souladu s jakýmkoliv přesvědčením, které by se ze dne na den nepřizpůsobovalo okolnostem, je přepych.

Pán živí otroka proto, aby otrok živil pána. Iniciativa je přitom na pánově straně - nepochybně proto, že uživit otroka je mnohem méně náročné než uživit pána.

Cestou k bohatství a moci leckdy dojde k úhoně čest. Po cti těch, kteří bohatství a moci došli, se proto zdvořilý neshání.

S poctivostí, upřímností a pravdou je problém v tom, že si je vymezujeme ve vlastní, osobní vztažné soustavě, o jejíž specifikaci zapomínáme ty druhé nebo toho druhého informovat. A tak je docela běžné, že jiným lžeme, aniž bychom jakkoli zalhali sobě.

Přiznání může být polehčující okolností pouze tehdy, když si jím přiznávající přitěžuje.

Některé ze svých představ a názorů si nemůžeš ani potvrdit ani vyvrátit. A pokud se jedná o tvůj názor na jiného člověka, tvou nejistotu někdy neodstraní ani jeho přiznání.

Masovému rozvoji mecenášství brání dvojí: (a) těm, kteří mají dobrou vůli, chybí peníze a (b) těm, kteří mají peníze, chybí dobrá vůle.

Směrnice, jejíž součástí je seznam postihů za její případné nesplnění, není směrnice, ale příkaz.

Demokratický systém je řízen poukazem na případné zisky a ztráty. Autokratický systém poukazem na případné odměny a tresty.

O oprávněnosti svých nároků dokážeš přesvědčit ledaskoho. O tom však, že by tvé nároky měl uspokojit právě on, přesvědčíš někoho jenom výjimečně.

Kdyby člověka napadlo, že svět je schopen se na něho pamatovat - přinejmenším by se občas začervenal.

Tragédie, při níž se lidé smějí, je komedie. Komedie, při které se nikdo nezasměje, je trapnost.

Komu se podaří dostat mezi ty, kteří mají hodně, neměl by se divit, že je osamělý - protože je jedním z mála.

Nepodlehnout "za žádných okolností" obvykle znamená nečekat, že by se vyskytly okolnosti, za nichž podlehnout by se vyplatilo.

Po nové době volá zejména ten, kdo staré době zůstává dlužen.

Selektivní aritmetika: Své zásluhy jsme zvyklí násobit, své viny dělit - obojí, samozřejmě, činiteli většími než jedna.

Prevence nepřípadné chuti: Na to, nač nemáš, bylo by lépe chuť si nenechat přijít než muset si ji nechat zajít.

Za jistých okolností i k tomu, aby se zachoval zbaběle, potřebuje člověk určitou odvahu.

Zachránit svou kůži může být jednodušší než ochránit duši - protože právě duše je mincí, kterou se za kůži zaplatilo.

Čas, kterým ti bylo určeno projít, můžeš i prosedět. Tím sice ušetříš podrážky bot, zato však snižuješ svou šanci uvidět a poznat.

Studnu zasypat je jako nechat upadnout v zapomenutí myšlenku, objev, vynález.

Pociťovat sebelítost je špatné, opovrhovat sebou je horší, stát se sám sobě lhostejným je nejhorší.

Záruka úspěchu neexistuje. Nicméně - předpoklady úspěchu jsou lepší, zvolíš-li cestu už prošlapanou, než v případě volby cesty úplně nové.

Ve světě zvířat stejně jako ve světě lidí - před dravcem účinněji než statečnost ochrání tě tvá bezvýznamnost.

Ze zásady - Nejlepší nakonec - nevyplývá, že by se mělo začínat tím nejhorším.

Stoprocentní alibi mívá člověk zpravidla tehdy, když ho vůbec k ničemu nepotřebuje.

Před pocitem trapnosti neutečeš. Nicméně - až nebudeš moci popadnout dech, začne ti ona trapnost připadat méně důležitá.

Vzat na milost může být, kdo upadl v nemilost - ne ten, kdo upadl v zapomenutí.

Jestliže jsi vynechal nějakou tu lekci dějin, není moc důležité, byla-li tvá absence omluvená či nikoliv.

Lhostejnost může způsobit stejnou škodu jako křivda. Tvá lhostejnost totiž otvírá dveře křivdám páchaným jinými.

Námitky vůči pokárání přicházejí na mysl mnohem hbitěji než námitky vůči chvále.

Na často kladenou otázku - Cos to provedl ? - mělo by být snazší odpovědět než na otázku jen málokdy položenou - Cos to neprovedl ?

Oč bohatší bývá fantazie při rozpomínání o zásluhách, tím děravější bývá paměť při vybavování si provinění.

Jsme jako řeky - v ústí svou vodu odevzdáme, abychom za to mohli v pramenech, přítocích a dešti novou vodu přijímat.

Ty máš právo dělat si, co uznáš za vhodné. Já mám právo žádat, abys mi o tom, co děláš, nelhal.

Žijeme - a naříkáme, oč líp by se nám žilo, a s námi žilo, a pro jiné žilo - nebýt těch překážek a omezení, která nás svazují a brání nám v rozletu. A pak se to stane - překážky zmizí - a nám s úžasem a hrůzou dochází, že nejsme schopni ze svého uvolnění a osvobození vytěžit nic - naopak nás vědomí, že se od nás teď očekává mnohé nadto, co jsme poskytovali doposud, svazuje a drtí, znervózňuje a bere klid - tak dlouho, než nám dojde, že jsou tu nepochybně ještě další překážky, které odstraněny nebyly - a my si oddechneme a začneme dávat pozor, aby nám tyhle překážky co nejdéle ve zdraví vydržely.

Přísloví "Bez práce nejsou koláče" je nepochybně zcela přesné. Jenom by snad neškodilo zdůraznit, že ony koláče a ona práce se nemusejí nutně vázat na tutéž osobu. Třeba takhle - Bez (něčí) práce nejsou (něčí) koláče ?

Svůj čas nikdo nezpomalí ani nepopožene. Spíše jde o to, zdali ho dokáže vychutnat nebo se z něho poblít.

Mnozí z nás hrajeme své životní role trapně a mizerně. Nebývá přitom ovšem docela jasné, zdali byla příslušná úloha tak špatně napsána nebo mizerně sehrána - případně obojí.

Kde se za chyby utíná hlava anebo alespoň ruka, nepotkáš kajícího se hříšníka.

Žít - znamená hrát svou roli, a pozornost a péči dělit rovnoměrně mezi jeviště (jsou ještě jiní, kteří s tebou hrají) a hlediště. A pak se přikrádá čas, kdy se ti hlediště zatemní, a ty víš, že nezáleží, jak tě vidí oni - ale jen o to jde, jak se vidíš ty sám, protože když se blíží tvůj pozemský konec, dává ti Bůh dar prozřeného vidění, jaké mívají ti, kdo už nemají důvod prodávat svůj obraz.

Zabít tě mohou jenom jednou. K smrti utýrat tě může život právě na tolik způsobů, kolik je věcí, na nichž ti záleží.

Pramálo záleží na kulisách a okolnostech. Osel a ovce si nejsou tak vzdáleni, jako jsou válka a mír - ta první bubnující na oslí kůži a druhý lákající melodií houslových strun.

Trvá to někdy dlouho, někdy celý život, než člověku dojde, že to, co viděl jako jeviště, viděli jiní jako hlediště, že polarita není polární tak úplně, a že rozdělení rolí je v zásadě dáno jenom tím, že jedni platí a druzí dostávají honorář - ačkoli mnohdy je mnohem lepší pokoukání na toho, kdo si zaplatil, zatímco pohled na herce pod penzí spíš nudí.

Život je dar - a jako takový je možno přijmout ho dychtivě, s úžasem odkrývat jeho možnosti, těšit se a vděčně vzpomínat na dárce - nebo ho přijmout s rozpaky, jejichž kořeny rostou z pochybnosti, zda nevznikne povinnost za dar mnohokrát zaplatit cenu, jejíž výše nebyla předem dohodnuta a záleží zcela na uvážení dárce - anebo dar odmítnout a rozhodnout se nežít.

Odvaha může být také projevem neschopnosti představit si důsledky toho, do čeho se pouštíš.

Zbabělost se liší od opatrnosti tím, že zatímco opatrnost zvažuje pravděpodobnosti úspěchu, zbabělost se dovolává výhradně (nedosažitelné) jistoty.

Subjektivní velikost věci je určována velikostí obdivu, závisti či zamítání subjektu. Co je subjektu lhostejné, je subjektivně malé.

Kdo tajně hledá, co předtím veřejně zahodil, přiznává, že je lhář.

Komu jde o prospěch za každou cenu, projevil ochotu zříci se i pravdy.

Hlavní důvod, proč pravda jen těžko vítězí nad lží, je - že lež má na vybranou.

Aby člověk přežil, musí se přizpůsobit okolnostem. Některá přizpůsobení jsou však ireverzibilní - v takovém případě člověk přežije, ale jako někdo jiný - takže vlastně nepřežije.

Ve vztahu k pravdě se lidé dělí na dvojí: ti bezcharakterní lžou - a charakterní z toho, co je pravda, říkají jenom to, co se jim hodí.

Je-li inspirující realita nezajímavá, je zapotřebí "slepovat" autorské postavy tak, že hříchy několika skutečných darebáků vytvoří materiál pro konstrukci jednoho zloducha románového - a podobně pro hrdiny kladné. Problém je v tom, když všichni ti, kteří se jako část literárního ničemy rozpoznali, podají rozhořčený protest - s tím, že jim bylo připsáno, čím nejsou.

Byl tu kdysi pokus o kultivaci osobnosti pod heslem: Překonej sebe sama - a vytrvej ! Zkušenost po letech shrnutá pak ukázala, že jediné, v čem se přitom dosáhlo úspěchu, bylo obelhávání. Sami sebe jsme se naučili obelhávat opravdu vytrvale. Vydrželo nám to dodnes.

Je mnohem snazší vytvořit karikaturu silné, zajímavé osobnosti, které nechybí nápady - než jedince nezajímavě šedivého a nenápadného.

Středověká vojska se živila bojováním a pleněním. Dnešní moderní armáda se živí převážně tím, že vyvolává hrůzu představou, co by se stalo, kdyby bojovat začala - a za to, že tuhle představu je schopna vyvolat, bere plat a je za nesmírné peníze vybavována.

Není Bohem zapomenutých mezi těmi, kteří nebyli zapomenuti lidmi.

Zní to možná absurdně, ale je to tak - silák, mající k úspěšné pranici ty nejlepší předpoklady, se pere méně často než kdejaký průměrný chudinka. Na siláka si totiž troufne málokdo, zatímco na chudinku kdekdo.

Tvé dílo nemůže být ani zdaleka pro všechny přesvědčivým důkazem, žes žil. Tvoje smrt ano.

Bližní nestojí vedle mne, ale ve mně - nikoli Nebenmensch, ale Mitmensch. Bližní je mou součástí: kdokoli z bližních zemře, kus mého Já umírá s ním. Takže - soucit není než ušlechtilé sobectví.

Život je hra, do níž nám někdo napsal text a jiný ušil kostým. Je však na nás, zdali si jej oblečeme a zdali se budeme věrně držet nápovědy.

Spíše než klanění - o víře vypovídá obětování.

Kvůli lidem se někdy klaníme i bohům, v jejichž existenci nevěříme.

Boha nenajít znamená - sebe ztratit.

Velikou překážkou lidského dorozumění je fakt, že se identifikujeme nejdříve ne jako lidé, ale jako Češi a Němci, černí a bílí, muži a ženy, praví a leví, věřící a nevěřící.

O síle své vůle se člověk ujišťuje tím, že se zříká toho, na čem mu nejvíc záleží.

Rozum a úvaha nastupují teprve poté, co emoce a vášně ochably.

Marně smrt ze života zadním vchodem vyháníš - jednou přijde čas, kdy se ti hlavními dveřmi vrátí.

Trápí se Bůh, vida, že se trápíme ?

Zdůvodňujíce své jednání, odvoláváme se na tradici (zvyk činit, jak činěno dosud), na Boha (princip) a na rozum (zahrnuje i potřeby a nároky těla).

Co se dnes jeví jako příležitost, může se zítra ukázat být nástrahou. Stává se to i obráceně - nástraha, která poskytla příležitost - ovšem podstatně méně často.

Souhlasíme s tím, že život je kapitál, který nám byl svěřen. Často žádáme o zvýšení úvěru, zlepšení podmínek. Jen málokdy nás však napadá uvažovat o vyúčtování.

Uvažujíce o Bohu, ze sebe uvažujeme - vlastně a priori přiznávajíce, že jsme byli Bohem stvořeni k obrazu jeho.

Budoucností člověka je stáří a smrt. Budoucností lidstva je zrození člověka.

Usilovná snaha překrýt slovo kdysi vyslovené jinými slovy dokáže ono původní slovo udržet v povědomí, z něhož by ho - nebýt oněch slov usilujících ho umrtvit - už dávno vymazal čas.

Tím víc lpí člověk na vlastním názoru, čím míň má fantazie.

Postupuješ-li vzhůru cestou své kariéry, najde se mnohé a najdou se mnozí, co a kdo tě pozdrží a zpomalí. Tohle všechno ti osud vynahradí, až půjdeš dolů - při tom ti mnozí rádi pomohou, aby se tvůj sestup co nejvíc podobal pádu.

Stejně jako víno v čase zraje anebo kysne, člověk zkušenostmi moudří nebo se zatvrzuje. Stejně jako kyselé víno, ani zatvrzelý člověk nikoho nepotěší.

Zkušenost posledních desetiletí nás poučila, že peníze "nás všech" jsou vlastně peníze ničí - což dokládá přesvědčivě fakt, že bylo s oněmi penězi nakládáno, jako by u nich krev netekla.

Nemůže k dobrému dojít, kdo se vydal cestou zla. Způsob, jakým jsi šel, se započítává do hodnoty cíle.

Tomu, kdo není dost statečný, aby unesl důsledky svých rozhodnutí, není svoboda moci se rozhodnout vůbec k ničemu.

Navlékl jsem se do života jako se ruka navléká do rukavice - a teprve po příliš mnoha letech zjistil, že jsem si ji oblékl naruby.

Ti, kdo tě znají, mohou mít o tobě dobré mínění, horší mínění, špatné mínění. Nejhorší je, jsou-li toho mínění, že nestojí za to nějaké mínění si o tobě dělat.

Čím víc je lidé, na jejichž mínění ti záleží, tím víc je omezena svoboda tvého rozhodování a tím vyšší je pravděpodobnost, že mínění oněch lidí o tobě klesne.

Od lidí, na nichž ti záleží, můžeš očekávat a od nich žádat změnu chování - možná se dočkáš a bude ti vyhověno. Žádáš-li změnu charakteru, určitě se nedočkáš, protože tomu vyhovět nelze.

Potřebuješ-li dvě koruny, abys jednu korunu vydělal, nezbývá ti než doufat, že budeš mít štěstí a nenajde se nikdo, kdo by ti ty dvě koruny do začátku půjčil.

Holub na střeše má stejnou hodnotu, je-li ta střecha tvoje nebo sousedova. U vrabce v hrsti je ovšem vlastnický vztah k dlani naprosto podstatný.

Kdo lehkomyslně odpouští, dočká se výtky, že zavčas nepotrestal - od jednoho z těch, kterým odpouštěl.

Člověka láká a dráždí dobrodružství, nejistota, riziko, možnost získat kořeněná možností ztratit. Zároveň se člověk bojí nejistoty a rád by měl své jisté. V interakci obojího rodí se opatrnické koketování s hazardem do výše měsíční zálohy.

Optimista soudí, že lidé nelžou, pokud jim pravda přináší výhodu. Pesimista soudí, že pravda nepřináší výhodu nikdy.

Za kolik stojíš - o tom rozhodují tvé nadání a píle. Kolik stojíš - o tom rozhodují jiní.

Není předurčení, které by alespoň v jisté době nebylo ovlivnitelné vůlí člověka - a není vůle, jež by se mohla uplatňovat bez toho, že by ji předem do jistých mezí odkázaly vnější určenosti.

Nemožnost najít nezbavuje smyslu hledání - hledání může mít smysl samo o sobě.

Žádné jméno není samo ze sebe důstojné nebo směšné. Tohle dodává jménu jeho nositel.

Co máš, to máš jaké je, omezeno skutečným stavem věci. Co nemáš, to si můžeš představovat jakkoli, omezován jenom svou fantazií.

Nesplněné sliby jsou jako nezaplacené směnky - nepropadají, jsou prolongovány, aby ti jednou, po čase, až nejméně budeš očekávat, byly předloženy k zapravení.

Svůj vztah k lidem si neutváříme podle rozdílu mezi tím, čím jsou a čím se nám jeví být - ale podle rozdílu mezi tím, za co se vydávají a čím se nám být jeví. Onen rozdíl totiž definuje míru předstírání a z té my odvozujeme, jak dalece z nás dotyčná osoba činí vola.

Člověk rád připouští, že má vybrané chování ten, kdo si ho vybral.

Chválu si lze koupit - pohanu si člověk musí zasloužit.

Divili se, že tak laskavý a hodný člověk jako on píše tak ošklivé, nepříjemné a zlé věci. Teprve mnohem později přišli na to, že právě psaním si svou zlobu odreagovává.

Výkon jako cíl je nesmysl. Výkon, z něhož je ten, kdo ho dosáhl, schopen se těšit, je maximálně žádoucí.

Zapomnětlivost nevylučuje zvědavost.

Uprostřed špatného dobré je provokující.

Když se štěstí směje, na zuby mu nehleď!

Na dně každého odpuštění usazuje se smutek.

Že jsou emoce a rozum proměnné různých dimenzí dokazuje také to, k jak (objektivně) málo pozoruhodným objektům dokáží člověka připoutat city pozoruhodně trvalé a hluboké.

Kdo usiluje žít ctnostně, s cílem být jako ctnostný rozpoznán a viděn - neusiluje žít ctnostně.

Lež mívá předstupně: (l) zamlčování, (2) uhýbání, (3) předstírání.

Čím tvrdší zásady, tím měkčí jejich respektování.

Raději nepříliš přísné zásady pilně respektovat než přísné zásady nepříliš důsledně plnit, podmiňovat a obcházet.

Nedůslednost je živnou půdou nemorálnosti.

V zárodku potlačit znamená - neposkytnout šanci, nedat možnost, zabránit příležitosti.

Že tě někteří nenávidí, nemusí být tak zlé. Mělo by tě zneklidňovat, že si tě někteří jiní pochvalují.

Optimisté neexistují - jsou jenom pesimisté, vždy znovu a znovu zapomínající na předchozí neúspěchy a proto svolní opět od nuly začínat.

Každého, kdo tě pochválí, můžeš považovat za přítele - neměl bys však svoje přátelství omezovat jenom na ně.

Každá doba je pro někoho výhodná.

Leckterá lávka považuje se za most. Žádný most však nepřipustí, že by mohl být pouhou lávkou.

Netvař se, že dáváš dar, kde patří se platit mzdu.

Máš-li pocit, že tě už na světě nic nedokáže potěšit, měl bys zkusit udělat potěšení jiným - třeba by tě to potěšilo.

Odpůrce trestu smrti by měl počítat s námitkou, že mu jde o to, aby se v budoucnu tomuto trestu sám vyhnul.

Žraloku zuby spočítáš bezpečněji na suchu.

Pěknou tvář křivé zrcadlo pokřiví - křivou tvář rovné zrcadlo nevyrovná.

Oprava střechy má přednost před opravou stropu.

Zážitky příliš hluboké jen s obtížemi bývají dávány najevo.

Žádná křivda není tak malá, aby nestálo za to uvažovat o její nápravě.

Podělat se může každý. Svobodný člověk však ví, že když si nadělá do kalhot, je na něm, aby si kalhoty vypral.

Obdiv bývá nejednou předstírán. Závist je vždycky míněna upřímně.

I docela tenká svíčka tě oslní, dostane-li se k tobě dostatečně blízko.

Žil v takové bídě, že i když žil v bídě, žil si nad poměry.

I mezi chudáky jsou rozdíly: je lépe žít chudě ve vlastním než chudě v cizím.

Tvé stížnosti spíše dopřeje se sluchu, jestliže nežádáš příspěvek na nápravu.

Ani ten největší dobrodinec by neměl zapomínat na sebe - nikdy by se neměl vydat úplně ze všeho.

Žít jako člověk znamená někdy - žít nad poměry.

Prudký pád může člověku zlomit vaz, prudký vzestup dokáže mu zlomit charakter.

Občas mívám strach - bojím se, že se neudržím a řeknu, co si doopravdy myslím.

Každý řetěz má alespoň jeden nejslabší článek.

Kde ses zasloužil, možná si na tebe vzpomenou. Kde jsi se provinil, budou si tě pamatovat docela jistě.

Neovládneš-li své choutky, ovládnou ony tebe.

Jméno dostaneš - o zvuk se musíš svému jménu postarat sám.

Výčitky svědomí neobtěžují tam, kde chybí svědomí.

Pádnost odsudků časem slábne. Slábnutí je pomalejší, jestliže byl odsudek oprávněný.

Nemůžeš-li najít argumenty, začni hledat peníze.

I ta nejlepší voda dobré víno zkazí.

Je-li hospodský abstinent, neměl by svým hostům jít příkladem.

Voda nezmění oheň, aniž by změnila samu sebe.

Nemůžeš-li k dané otázce najít odpověď, změň otázku!

Koukol není v pšenici pronásledován proto, že je to koukol, ale proto, že zabírá místo další pšenici.

Nepohodlí popravčí káry je projevem ohleduplnosti vůči odsouzenému - aby mu bylo méně líto světa, z něhož má odejít.

Každá svíčka má šanci poměřovat se a přirovnávat ke slunci - omezí-li se na dostatečně malé okolí.

Přeje-li ti pevné zdraví tvůj věřitel, můžeš si být upřímností jeho přání doopravdy jist.

Své nedostatky člověk přiznává zpravidla teprve poté, co už nalezl pro ně dostatečně pádnou omluvu.

Lidi je možno klasifikovat i podle toho, jsou-li ochotnější přiznat se k trestnému nebo ostudnému činu.

Čí chleba se jí, toho se píseň zpívá - takže není divu, že těm, kteří nemají do čeho kousnout, není do zpěvu.

Z rukou zloděje dary přijímat znamená krást.

Když tě k oběšení odsoudili, s tím počítej, že cenu provazu ti k tíži trestu započítali.

Chceš-li si dobýt uznání, musíš do boje vyslat zásluhy.

Obětovat se můžeš jenom pro jiné. Obětovat se pro sebe je logicky protimluv, věcně blbost.

Naše výhrady vůči jiným lidem mívají podobu výhrad vůči jejich výhradám.

Nemůže být vznešené, co nedokázalo unést tíhu tragického.

Řídit se zásadami znamená řídit se tím, kdo zásady vymezil.

Protože "honor" je latinský výraz pro čest, honorovat by se mělo chápat jako "uctívat penězi".

Právě uvědomělá kázeň je to, co odděluje společenství lidí od zvířecího stáda.

Slíbené nesplnit znamená krást.

Aby ses povznesl, stačí, jestliže ostatní upadnou.

Ruka, k níž ses pevně přivinul, tě neuhodí. Může tě však uškrtit.

Novodobé trápení: být vševědoucí a zároveň nemohoucí.

Máloco tolik ohrožuje tvé postavení jako tvá neohroženost.

Lépe je špatně se osvobodit než zůstat dobře zajat.

Nejednou bývá to, co dostává člověk deklarováno jako odměnu, spíše pomstou - a dárce mstitelem.

Těžko vrátit čest tam, kde nikdy žádná nebyla.

Skrze polepšení pohoršení nepřicházívá.

Výkonnostní přídavek měl by člověk žádat od toho, ke komu se přidal.

Své společenské vystupování řídil meteorologickou zásadou: bleskově ohromit.

Chceš-li vědět, jaký jsi - všimni si, kdo tě kritizuje a kdo chválí.

Poděkování předávané tam, kde bylo na místě zaplatit, může být viněno z licoměrnosti.

Nevědomost nečiní hřích - plodí však škody.

Co jde k duhu, nemusí jít ke cti.

Pozitivní role hříšníka je v tom, že poskytuje příležitost k seberealizaci neomezenému počtu mravokárců.

Do vlastního stínu před sluncem se neschováš.

Opevnit postavení nemusí znamenat jeho upevnění.

Ve zdravém těle zdravý duch - ale bez záruky.

Dočasnost opatření nevylučuje trvalost následků.

Není ctnosti, která by se neopírala o kázeň.

Když už nedokážeš být svému času pánem, měl bys mu být alespoň spolehlivým sluhou.

Špatný pán, který si neumí najít dobrého sluhu.

Nemůže být dobrým pánem, kdo ve všech kolem sebe vidí jenom sluhy.

Není osamělý, kdo se umí radit, bavit a diskutovat s knihou.

Kytka, která odkvétá, dává jiné kytce šanci rozkvést.

Silný kladný cit může probudit k životu. Silný záporný cit dokáže zabít.

Falešného svědka za pravé peníze kupují.

Že s nikým nepromluvil, přišel do řečí.

Bývalo takové vyznamenání - Za zásluhy o výstavbu. Je zajímavé, že se neudávalo, o výstavbu čeho mělo jít.

Výhrady, které máš ty proti lidem, bývají důsledkem výhrad, které mají lidé vůči tobě.

Rozhodný může dopadnout nerozhodně. Nerozhodný rozhodně prohraje.

Co ulehčuje svědomí, přitěžuje na vině.

Podvést toho, o kom víš, že se nedokáže bránit, znamená být nejenom podvodník, ale i zbabělec.

Raději přímo koupit a poctivě zaplatit - než se postranními cestami nechávat obdarovat a podezřele zavazovat.

Že z tebe zloděje udělala příležitost, není omluva - jenom vysvětlení.

Obvinění z prostřednosti čelil preventivně tím, že sahal ke krajním opatřením.

Ú V A H Y 3

Má-li být získáno nemálo prostředků, musí být vynaloženo nemálo prostředků.

Kdo se dokáže vypracovat, nemusí se vymlouvat.

Nemá právo žádat odpuštění viny, kdo svou vinu ani nepřiznal ani ji neodčinil.

Nezůstaneš na koni, jestliže se jim podaří dostat se ti na kobylku.

Do nejedněch bot teče díky děravé kapse.

Vlhko ve sklepě může být způsobeno i děravou střechou.

Jestliže zabiješ, podléháš soudu. Jestliže zabráníš zrození a vzniku, nepodléháš ani povinnosti evidence.

Zničit lze zahubením toho, co je, anebo také znemožněním vzniku toho, co vzniknout mohlo.

Jenom ten, kdo v existenci boží věří, má možnost Boha za jeho skutky soudit.

Když jednou krajíc zvedneš, který ti hodili do bláta, příště už jinak než se země ti chleba nenabídnou.

Jen v málokteré situaci má dobro stejné množství možností jako zlo.

Ve zlém úmyslu dobro ani omylem nespácháš.

Nejeden dobrosrdečný se srdcem špatně pochodil.

Můžeš mi zakázat zvednout hlavu - ale nezakážeš mi, abych si představoval, že chodím s hlavou vztyčenou.

Směšné, usilující o vážnost, je k pláči.

Člověk nesnadno tvárný tvar jednou získaný vzdorněji podrží.

Žádná omluva není dost přesvědčivá, aby nahradila promarněný čas.

Sousedovy hrušky bývají sladší, sousedovy višně červenější.

Dobře poroučet je náročnější než špatně poslouchat.

Když ptáčka lapají, skrývají klec.

Žes ze sebe vydal všechno, ještě nezaručuje, žes měl nějaké větší vydání.

Když háček proniká patrem, návnada přestává chutnat.

Dát za pravdu možno je i za peníze. V takovém případě ovšem za pravdu se vydává lež.

Že o tebe hůl přerazili, neznamená, že ji nad tebou zlomili.

Když se špatné nepodařilo, podařilo se dobré.

Čím menší Napoleon, tím větší napoleonský komplex.

Věřit znamená riskovat zklamání. Nevěřit znamená jistotu lhostejnosti.

Byl to takový zvrhlík, že zrazoval nejen své přátele - ale i nepřátele.

Jsou situace, kdy bývá jistější nebýt si jist.

Z vysokých míst hluboko se padá.

Reprezentační úkoly mohou být velice obtížné. Zejména tehdy, má-li člověk reprezentovat sám sebe.

Nic lidského nebylo mu dost cizí - zejména peníze.

Kdo s vracením dluhu čeká, až bude upomenut, další půjčku si nezaslouží.

Není vhodné při splácení dluhu se tvářit, jako bys poskytoval půjčku.

Mimořádná laskavost může probouzet nejenom naděje, ale i podezření.

Preventivně dá se naříkat - ne však smát.

Každý názor by měl počítat s existencí své negace - anebo alespoň své alternativy.

Žádná pitomost, kterou jsi provedl, není dost velká, abys nemohl provést ještě větší.

Zcela spolehlivě si člověk pamatuje to, co mu bylo uloženo zapomenout.

Špatně seřízené kupecké váhy bývají téměř výhradně seřízeny k lepšímu.

Za účinnou lítost nelze považovat to, když zločinec lituje, že ho dopadli.

Než je někomu na jeho vlastní odpovědnost svěřeno, je dobré se přesvědčit, zdali vůbec nějakou odpovědnost vlastní.

K půjčce patří vděčnost - tím větší, čím nižší byl její úrok.

Otrok musí vydělat nejenom na svého pána, ale i na své řetězy.

Pilný otrok dopomůže pánovi k novým šatům - a sobě k novým řetězům.

Stáří je příklad, který následujeme jenom neradi, nicméně tak důsledně jako jen máloco jiného.

Dlužník, který se ztratil, ztrácí důvěru věřitele.

Sluší se, aby dlužník zavčas zaplatil - anebo zavčas zemřel.

Čím větší povýšenost, tím hlouběji koření v přízemnosti.

Dobře utajená banalita vzbuzuje stejnou zvědavost jako tajemství důležitého.

Komu jsi půjčil dnes, bude považovat za křivdu, když mu odmítneš půjčit zítra.

Jestliže dnes jsi slevil ze svých zásad, nazítří slevit už přijde mnohem levněji.

Podlézáním dá se povýšit, ne však povyrůst.

Poměrně spolehlivý způsob jak se prosadit, je - dolézat.

Nenakusuj odpověď, dokud jsi nestrávil otázku.

Jsou otázky, na něž správnou odpovědí je jejich odmítnutí.

Otázku můžeš umlčet, ne však umrtvit.

Kdo jenom sebe vidí a v sobě se shlíží - riskuje, že si zkazí vkus.

Bezradnost může být stejně dobře důsledkem chybějícího sebevědomí jako malé víry.

Spousta drobných chytračení ještě nikdy nevedla k ničemu moudrému.

Mnohem častěji víme, co bychom chtěli nalézt, než nacházíme odvahu vydat se hledat.

Kde se vysokým nárokům vyhoví částečně, skromným nárokům nevyhoví se vůbec.

Chudoba cti netratí - a bohatství čest nalézá.

Odmítat přijmout, co ti dávají s potěšením, je bezohlednost.

Odolat znamená nedat jásat jazyku, aby nemuselo plakat břicho.

Ten zvítězil, kdo se přemohl.

Moudrost je výslednicí talentu, cílevědomého úsilí a utrpení.

Bez nápravy křivd není opravdového pokání.

Diskutovat s hříšníkem o pekle je společensky nevhodné - a to i tehdy, jde-li o hříšníka kajícného.

Dvojí je nebezpečné prozradit: (l) co víš a (2) že nevíš.

Mezi deseti není obtížné umístit se mezi prvními deseti.

Toho člověk dobrým neshledá, komu kdysi ublížil.

Někdy jen neštěstí jiného může člověka učinit šťastným.

Tone-li smolař, chybějí stébla.

Rada tonoucímu, aby se chytil stébla, není radou, ale cynismem.

Oprávnění volit je neúplné, nezahrnuje-li také právo nevolit.

Žádný vůl není volem natolik, aby uvědoměle přijal bič jako náhradu za nedodané seno.

Hřebínek, poté co spadl, znovu nasazen už nikdy dobře nedrží.

Kohoutovi ostruhy samy narostou - chlap si je musí vysloužit.

Můžeš nedat najevo, co si myslíš - ne však dát najevo, co si nemyslíš.

Procento hříšníků lze nejsnadněji snížit změnou definice hříchu.

O tom, že pohár přeteče, rozhodne jediná kapka.

Jestliže ti - na znamení moci - svěřili bič, nezapomeň se ujistit, že ti byl svěřen také kůň.

Je bez užitku vysvětlovat, k čemu je bič, tomu, kdo neví, k čemu je kůň.

Pro dobrého kočího není bič nástrojem, ale symbolem.

Každý má právo na své štěstí - pokud ho nedosahuje na úkor štěstí někoho jiného.

Spor nelze vyřešit, pokud obě strany nerespektují pravidla hry.

Nikdy není tolik peněz, aby se stalo zbytečným stanovování priorit.

Hospodský může nemít rád opilce - a nemůže mít rád abstinenty.

Nejde ani tak o to - přežít. Spíše jde o to - jako co přežít.

Těžko shledávat lidskou důstojnost ve společnosti, kterou ovládá zvířecí hlad.

Spíše než rozžíhající se jiskra zapálí zhasínající uhlík.

Musíš se rozhodnout: Chceš-li si sebe sama vážit, sotva si můžeš dovolit litovat se.

Budeš-li napaden, nepovedou ten útok na tvá silná místa - zaútočí na tvé slabiny.

Život není nahraditelný - je však možné ho znehodnotit tak, že se ho sám dobrovolně zřekneš.

Nešvary předchůdců osvojují si následníci podstatně snadněji než jejich ctnosti.

Návrat marnotratného syna si jenom tehdy zaslouží oslavu, jestliže navrátivší se lituje svého odchodu.

Nemůže ztratit čest, kdo je ochoten položit život.

Bližního zarmoutit je snadné. Těžké je bližního potěšit - aniž bys přitom udělal ze sebe šaška.

Je-li cíl v nedohlednu, pak vydržet - znamená věřit.

Každá revoluce má tendenci považovat se za výjimečnou.

Žížala, která odmítá vzít na vědomí existenci kosa, se dlouhého života nedožije.

Jestliže mají podle statistiky mezi štičími úlovky nepozorní kapříci větší percentuální zastoupení než v celé populaci mladých kaprů, nedokazuje to korelaci kapří nepozornosti s jejich chutností. Může to taky docela prostě znamenat, že nepozorný kapr je pro štiku snáze dosažitelný.

Včela má žihadlo jako zbraň na jediné použití, navíc spojené s vlastní záhubou. Zdá se proto, že život včely je v kodexu včelích hodnot položen níž než riziko ohrožení včelího kolektivu.

O krajíc se prosí, o bochník se žádá.

Domáhat se odpuštění vin za činy, které spáchat se teprve chystáš, je neodpustitelná nehoráznost.

I ten nejmenší ptáček nad tvou hlavou může ti dát najevo své opovržení mnohem přesvědčivěji než ty jemu.

Nad své síly usilovat a sebekritiky přitom nepozbývat, znamená - vytvářet předpoklady, aby sis připadal jako blbec.

Právo rozhodovat přísluší jenom tomu, kdo přebírá odpovědnost za důsledky rozhodnutí.

Nemá-li člověk o čem psát, může napsat o tom, jaké to je, nemít o čem psát. Nemít o čem psát je přece docela přitažlivé téma.

Tam, kde zloděje dělá příležitost, je účelné založit prevenci zlodějny na omezení příležitosti.

Jenom ztišené řeky hladina dokáže zobrazit hvězdy.

Sotva může člověk zůstat středem světa, jestliže svět zničí.

Beránčím rouchem dokáže vlk skrýt své zuby, chlupy, ocas - ne však svůj hlad.

Kdo si dává na čas, na toho časem nikdo nedá.

Jestliže v tom plaveš a ztratil jsi směr, snaž se alespoň zachovat styl.

Kde je povýšenost, nemůže chybět ponížení.

Selhání motoru tě připraví o čas (a čas jsou peníze), selhání brzd tě může připravit o život.

Jestliže k něčemu došlo právě jednou, muselo dojít k nejhoršímu i nejlepšímu.

Kde je nouze o chleba, nebývá nouze o pochlebníky.

Co´s nedokázal najít, to jsi ztratil.

Statečnost se nezablýskne, dokud nebezpečí nezahřmí.

Nechval dne před večerem - a hlavně, před večerem za něj neplať !

K obviněním, která nám lichotí, se rádi přiznáváme.

Zpovědí by ubylo, nebýt naděje na rozhřešení.

Kdo se nenaučil draho vydělávat, musí se naučit lacino žít.

Zpřesněné úsloví: Když se někomu zelení, znamená to, že tu byli někteří, kterým se nelenilo.

Někdy člověk nepostoupí, jestliže jiný člověk neupadne.

Dostat vynadáno od člověka, jehož pozornosti nejsi hoden, je vlastně čest.

Tvou sílu určují tvé slabosti.

Osamělý vlk osamělého koně neohrozí. Vlčí smečka stádo koní ano.

Těm, které se nám podařilo zničit, odpadá povinnost se omlouvat.

Koho nenapadne, že by mohl špatně dopadnout, učinil tím krok k onomu špatnému dopadu.

Někdy i toho najednou upálí, komu předtím dlouhá léta podkuřovali.

Ti, kteří ti prokázali laskavost, chtějí svou odměnu - proto neváhej dát najevo, oč ses díky nim povznesl !

Dokonce i úpění a nářek mohou se provádět cílevědomě.

Nečekej, že ti pomohou, když jsi jim nedal možnost, aby tě mohli litovat !

Třebaže ti není co závidět, neznamená to, že ti nikdo nezávidí.

Opravdu na dně je jenom ten, koho už nelze o nic připravit.

Mezi vlky nepřežije, kdo se nenaučí výt - a kousat.

O své představě můžeš přesvědčit - ale také překřičet, přemluvit, přešeptat.

Když ses bochníku odřekl, o skývu nežadoň !

Změna je podmíněna časovým měřítkem: Počasí, v očích člověka proměnlivé, může být v očích třeba jepice naprosto stálé.

Karabáč je nástroj poslušnosti, ne oddanosti.

Předstíraný smutek je pohoršující. Předstírané veselí je k pláči.

Že si sama sebe neváží, dokazuje člověk tím, že se lacino nabízí.

Dokud jsi sám studnu nevykopal, kámen do studny neházej !

Žes duši prodal, na nose se nepozná.

Za toho máš právo odpovídat, za koho máš povinnost odpovídat.

Každá pomluva se dá vyvrátit - dokonce i pravdivá. Jenom je třeba přidat na rozhořčení.

Na dechu nešetři - tyhle úspory se do žádné truhly zavřít nedají.

Aby sis zítra mohl naložit, musíš dnes vynaložit.

Životní neúměra: jednomu se omluvit za to, že°s ho před tisícem lidí pomluvil.

Zvyk je drátěná košile - toho, kdo roste, může přiškrtit.

Na hřbitov dokážou lidé zajít i za těmi, s nimiž po léta slovíčko neztratili - mrtví se nepřou ani neodmlouvají.

Zaostalost je žádoucí, zůstává-li se u žádoucího.

Hlavním úkolem premiéry je podpořit zmnožení počtu repríz.

Poměrně spolehlivým prostředkem probouzení zájmu je předstírání nezájmu.

Kdo si zvykne na výhody, může se ocitnout - když výhody pominou - v nevýhodě.

Přestože je člověk tvor nevypočitatelný, na lidskou ješitnost můžeš sázet s jistotou.

Mají-li dva vynikající jedinci utvořit dvojici, zpravidla jeden z nich musí to, čím vynikal, nechat zaniknout.

Vrabce v hrsti lze rozumně využít tak, že mu dáš svobodu za slib přemluvit holuba, aby sletěl se střechy do hrsti.

Liška má zájem nestupňovat napětí ve svém vztahu ke králíkům jednak proto, že se nechce při lovu namáhat, a také proto, že na útěku králík zbytečně hubne.

V případě příliš mnoha psů přijde zajíc zkrátka buď (a) uštváním anebo (b) vyhladověním.

Nemůžeš-li si pomoci, pomáhej jiným !

Jestliže pomoc nepřichází, urovnej cestu !

Nejhorší možná varianta dědictví: být odkázán sám na sebe.

I dobrou vůli možno projevit špatně.

Vzít zřetel neznamená vzít ohled.

Sliby jsou chyby jenom tehdy, má-li někdo zbytečně výkonnou paměť.

Čím rychleji umíš zapomínat, tím víc si můžeš dovolit slibovat.

I když nemáš kamna, štípání dříví tě taky zahřeje.

Nevyčítej těm, kteří ti stojí v cestě. Umíš-li se dívat, mohou ti prokázat službu jako ukazatelé.

Pod nátlakem tvrdý změkne a měkký se zformuje.

Problém racionálního jednání mnohých lidí je v tom, že pojem "odvážit se" je pro ně synonymem pojmu "odvázat se".

Člověk píše především kvůli sobě - a to i v případě, že je mu zatěžko něco po sobě číst

Dobrý verš není zárukou, ale jen pouhým předpokladem dobré básně.

Nedokážeš-li odporovat zlému, odporuješ dobrému.

Zbytečně povzbuzuješ, aby neztrácel odvahu, toho, kdo nikdy žádnou odvahu nenašel.

Po světle se ptej, dokud ještě nepadla tma !

Jestliže ti popřáli všechno nejlepší, ještě to neznamená, že se štěstí už chystá zaklepat na dveře.

Vrána k vráně sedá jenom tak dlouho, jak to okolnosti dovolí.

Jestliže se s nikým nesnášíš, nedokazuje to, že ti všichni jsou nesnášenliví.

Nová místa vyhledáváme a navštěvujeme především proto, abychom zjistili, kam by stálo za to se vracet.

Příliš horlivé hašení zvyšuje nebezpečí utonutí.

Ticho je samo sobě ozvěnou.

Ozvěna slov hlupákových k moudrosti nedovede.

Vysoké hrozny bývají kyselé - zato kyselé hrozny visívají docela nízko.

Jeho postoj k lidem byl spíše nelidský: tak například těm, kteří potřebovali první pomoc, poskytoval zásadně až druhou.

Poprvé ze zásady slevit, znamená - zásadu zrušit.

Z hesel moderní doby: Raději upadnout v nemilost nežli v zapomenutí.

Semena vysokého stromu dále dopadnou a v dálce se usazují.

Do hloubky strom může dosáhnout kořeny - do dálky svými semeny.

Spíše než pevné zásady potřebuje mít kat pevnou ruku.

Pravda není dojná kráva - užitek od ní nečekej.

Kdo mnohé slíbí, mnohé bude mu přislíbeno.

Na svém postavení si nezakládej víc, než unese.

Pohrdáním nemůžeš potrestat toho, komu na cti už přestalo záležet.

Přiznat pravdu znamená - nastavit nahou hrud. Lhář si navléká brnění.

Čáru přes rozpočet dělává rozpočet.

Je snazší vážit si člověka, s nímž nejsi každý den.

O zlém nevědět bývá příjemnější. O zlém vědět bývá užitečnější.

Kdo si příliš navykl prohrávat, i kdyby vyhrál, nepozná to.

Neohroženost může být prokázána jedině ohrožením.

Toho naděje při životě neudrží, komu chybí trpělivost.

I zbyteční lidé jsou potřební - například proto, aby těm nezbytným dodali odvahu projevit se.

Byl to tak skvělý řečník, že od něho poslouchat i fráze bylo požitkem.

Kdo dal najevo, že tají, napůl už prozradil.

Nepřátelství končí, jestliže se soupeři navzájem pobijí - anebo se navzájem začnou nudit.

Smysl větrného mlýna podmiňuje dvojí: vítr a obilí.

Kdo chápe naději jako možnost zbohatnout, ten, přijda k penězům, naději už nepotřebuje.

Přijde-li člověk o hlavu, sotva mu bude útěchou, že hlava přišla o něho.

Ani suchý strom není úplně bez užitku - umožňuje usednout ptákům.

Nepřichází v úvahu tam, kde se neuvažuje.

V okamžiku, kdy kladivo udeřilo do kovadliny, je úloha obou k nerozeznání stejná.

Svůj vlastní humor dělíme na žerty, které se povedly a ty ostatní, které lidé nedokázali pochopit.

Lhostejnost je květ beznaděje.

Kde se hemží udáváním, hemží se i udavači.

Obhájce otrokářství najdeš spíš mezi otrokáři než mezi otroky.

Své dobré skutky prozrazujeme ochotně, nedělajíce drahoty ani tajnosti.

Kdo sám do rány naběhne, jakoby už předem byl vinen.

Nedohledno není otázkou zraku, ale otázkou možností.

Mimořádná výhra může být důsledkem mimořádného vkladu nebo mimořádného štěstí.

Přiměřeným trestem k neobvyklé vině je neobvyklý trest.

Mnohé neznamená ještě - mnoho.

Opovážlivost může být výsledkem drzosti či odvahy (v případě, že je subjektu známo, oč jde) nebo nevědomosti.

I neupřímné jednání může být výsledkem upřímné snahy.

Štěstí, zalévané cizím neštěstím, uvadne.

Svěží letní jitro nepřesvědčíš, že existují mrazivé zimní večery.

Z bran špatného svědomí vycházejí zlá slova.

Když ti radí - Nedej se - a ty ses rozhodl poslechnout, musíš se prostě do toho dát.

Prevence pádu je nesmysl, nejde-li o prevenci zakopnutí.

Leckdo je schopen - naštěstí ne každý má dost schopností.

I špatné věci lze přispět v dobrém úmyslu.

Je mnohem snazší pochválit než pokárat.

Jestliže móda znamená neustálou změnu a nahrazování starého novým, pak revoluční módou může být docela dobře setrvání u starého.

Proto se lidé tak snadno zříkají svých názorů - protože jenom málokterý člověk vůbec nějaký názor doopravdy má.

Člověk nežije ve světě, jaký je, ale ve svých představách o něm.

Každá řeka začíná kdesi jako docela malý pramen.

Boty mívají podivnou a špatně vysvětlitelnou vlastnost, že se nejdříve rozpadnou právě ty, které se nejpohodlněji nosily.

Deset pudlíků sežere porci jednoho dobrmana - ale stejný strach zloději nenaženou.

Člověk někdy - jen proto, aby jeho přiznání nevypadalo tak trapně ubohé a nudné - raději trošku přilže.

Pracovní dobou bývá míněna doba, během níž se pracuje. Ve skutečnosti je to doba, za niž se nám platí.

Úroky jsou rehabilitační opatření určené k osvěžení dlužníkovy paměti.

Přidržení pod krkem povzbuzuje vydávání slibů - ne však jejich plnění.

Pro ručení je dobrá vůle podmínkou nutnou, ne však postačující.

Stavu větví nejlépe prospívá péče o kořeny.

Před soudem vlastních představ nespravedlivého abys pohledal.

Většina darebáků se neobává spravedlnosti, ale trestu.

Říkáme "můj názor", ačkoli by spíše bylo na místě říkat "mnou vlastnoručně si vypůjčený názor".

Vyžebraný krajíc může utišit hlad - neposkytne však možnost, aby sis pochutnal.

Nápis na hrobě životního smolaře: Odpočívám v pokoji - na jediném místě, kde mi nikdo nikdy nevynadal.

Je-li doma nejlépe, pak lze jen závidět těm, kteří se všude cítí jako doma.

Vystoupit pod svým vlastním jménem vyžaduje od leckoho odvahu.

Z hlediska životnosti je růže ze zahrádky jen nedokonalou napodobeninou papírové růže z pouťové střelnice.

Neúnavný je člověk, kterého život nedokáže unavit - takže nejspíše ten, kdo co nejmíň vylézá z postele.

Kde včera nepřáli bohové, nepřejí dnes okolnosti.

Bitvy vyhrává statečnost, války vytrvalost.

Hlad je nejlepší kuchař. Příliš dlouhý hlad je navíc spolehlivý hrobník.

Nejlepší nemusí být dobré.

Tvoje laskavost lépe vynikne vedle něčí zloby.

Nejedno trpasličí dílo začínalo jako obří plán.

Naše sliby trpí sklonem ke gigantismu, naše činy sklonem k nanismu (trpaslictví).

Člověk mívá míň než kolik mu stačí - a víc než na kolik stačí.

Dovednost našich dávných předků spolehlivě prokazuje vykrádání hrobů v oněch dávných dobách založených.

Výhodou plešatého je, že může své někdejší vlasy líčit v libovolných barvách.

Ďábel, který zaujme, poškodí morálku světa míň než anděl, který nudí.

Morální standard je určován nemravností mravných a mravností nemravných.

Špatného nechtěje urazit - o špatném mluvě, musel bys lhát.

Každý názor opravdu pevný prošel stádiem viklání a pochyb.

Z pronásledovatele, který přemýšlí, stává se někdy následovník.

Žádné povýšení není dost vysoké, aby si člověk časem nepomyslil, že by i vyšší unesl.

Je společensky netaktní přinášet nepříjemné zprávy s úsměvem ve tváři.

Těžko přesvědčí o své nezaujatosti, kdo sděluje nepříjemnou pravdu.

Někdy jen proto ti dělají pomyšlení, abys nemyslil na to, co s tebou udělají.

Téměř jistě nebude zklamán, kdo očekává dostatečně málo.

Ú V A H Y 4

Lidi rozděluje lhostejnost. Co je spojuje - to je láska a nenávist.

Čas - hodnota a cena: Za rok práce vydělat na měsíc dovolené.

S lyžemi v létě na dovolenou jede blázen anebo boháč.

Každý skok do dálky je zároveň i skokem do výšky.

S plícemi plnými vzduchu vydrží člověk pod vodou sotva pět minut. S plícemi plnými vody i pět hodin.

Z hlediska koně nazíráno - o běhu věcí na této planetě rozhoduje kočí.

Koně jsou dvojí: jedni berou oves jako odměnu za práci už vykonanou, druzí jako zálohu na práci, kterou zbývá vykonat. Podobně i lidé: jedni žijí s pocitem věřitelů, kteří světu půjčili, druzí s pocitem dlužníků, věčně umořujících splátky.

Kdysi se poháněli lidé stejně jako koně - bičem. V případě koní se metody vedoucí ke zvyšování výkonu změnily docela nepatrně - v případě lidí však pokročily nesmírně.

Přichází-li neštěstí denně, pak den, kdy svou návštěvu vynechá, zdá se být dnem návštěvy štěstí.

Kdykoli jsi druhého udeřil, zasel jsi semeno, z něhož pro tebe vyklíčí rána oplátkou.

Nevěřil, že by mu uvěřili.

Mnozí jenom proto dobře dopadnou, že je nedopadnou.

Soud je zařízení sloužící k oživování minulosti.

Neexistuje trest, který by bylo možno brát jako prevenci viny.

Že včera tiše souhlasil, dnes hlasitě zaplakal.

Těžko brát z lepší stránky, na čem nic dobrého není.

Kupovat si lidi v určitém postavení může být zbytečně komplikované - někdy je mnohem jednodušší koupit si ona postavení a do nich pak vlastní lidi jako kuželky dosazovat ...

Mnozí z těch, kteří se nechali koupit, neprodali sebe, ale svá postavení a z nich odvozenou moc - a tohle obojí, postavení i moc, jim předtím bylo jenom zapůjčeno ...

Za odstranění světového ohrožení hladem bojují sytí. Hladoví mají plno práce s tím, jak se zbavit vlastního hladu.

O hladu nejbarvitěji promlouvá sytý.

Zchudnutí učí počítat.

Kdyby rostliny přesvědčovaly hmyz, že opylování je činnost životně nezbytná, flóra by vyhynula. Že je však místo toho lákají vyhlídkou sladké šťávy a pylu (informaci nabízí květ), kolotá život vesele dál.

Dobrý skutek se utají mnohem snadněji než špatný.

Abys dokázal, že jsi schopen vládnout, musíš ukázat, že jsi schopen se ovládnout.

Tajemství je už napůl vyzrazeno, je-li vyzrazeno, že je tu tajemství.

V životě už je to tak, že se člověk mnohokrát opozdil a taky mnohokrát předčasně spěchal. V průměru se to však nakonec srovná ...

Pojištění nezabrání nehodě. Zabrání však některým z jejích následků.

Jestliže°s udeřil, abys vyvolal strach, možná jsi byl úspěšný a udeřený se tě bojí. Neměl bys ovšem zapomenout, že jako vedlejší účinek se na druhé straně dodatečně probouzí nenávist, která přetrvá i do doby, kdy strach už ustoupil.

Přiznání vyžaduje pokání.

Mnoho slov zlehčuje váhu řečeného.

Prohlašuje-li lhář, že lže, nelže.

Bohatému daru jako doprovod stačí chudá slova - chudý dar ovšem potřebuje slova bohatá.

Nevyčítej myši, že skočila na špek - člověk někdy skočí na pouhý slib špeku.

Kocour přijde na smetanu dobrovolně, zajíc z donucení.

Vyznavače je třeba přesvědčit anebo koupit.

Co včera okolnosti diktovaly, v tom dnešek shledává hrubé chyby.

Upadnutí do nemilosti likviduje se buď pokáním anebo povstáním.

Strategie, jejíž účelnost ověřily dějiny: bohatým sousedem můžeš se nechat porazit - chudému je ovšem třeba vzdorovat do posledního haléře - protože kdybys s ním prohrál, stejně by tě o něj připravil.

Člověk nevěří jiným, protože ví, že ani jemu není co věřit.

Dobrý posudek nevylučuje špatnou pověst.

Každý národ má, co si zaslouží. Jsou i národy, které si zaslouží reálný socialismus, Jakeše a Husáka.

Facka může být docela dobře následkem jiné facky, uštědřené jako prevence.

Se společností, v níž nelze říkat věci na rovinu, to jde s kopce.

Vzpomínky jsou splátkou půjčky, kterou jsi kdysi poskytl. Ty nepříjemné jsou upomínkou dluhu.

Sotva ho přestali zdravit, začal churavět.

Než najít odvahu snazší bývá najít důvod, proč nebyla odvaha k nalezení.

Čím víc práv, tím jednodušší dělení. Čím víc povinností, tím je dělení obtížnější.

Dobrým úmyslem chleba nenamažeš.

Nekoupí jistotu, kdo si nepředplatil možnost.

Hříšný hříšnému neodpustí.

Neměl by si ošklivit saze, kdo miluje uzené.

Nejlépe neměří, kdo naměřil nejvíc, ale ten, kdo naměřil nejvěrněji.

V případě hodin je nadměrná píle stejně nežádoucí jako přílišná lenost.

Na špičku nosu nedohlédne (1) slepý, (2) beznosý.

Usnout = procitnout z bdění.

Vzorné prase je líné prase - jenom takové dobře tloustne.

Nevyčítej koze, že dojí kozí mléko.

Bič není nástroj řízení koňovy síly, ale koňovy vůle.

Když moc nastupuje do práce, pravda si bere dovolenou.

Překročí-li množství výjimek z daného pravidla činěných jistou mez, je lépe zapomenout, že tu bylo pravidlo.

Úřad se mění jenom tak, že roste anebo je rušen. Případy samovolného zmenšování a krnění úřadu jsou v dějinách byrokracie prakticky neznámé.

Nebožtík, po kterém se dědí, je oplakáván radostněji.

Je snazší omráčit trestem než odměnou.

Jistota je hrobař naděje. Jen někdy ovšem bývá pohřeb s muzikou.

Ve své závěti odkázal dědice do patřičných mezí.

Jsou známí, za které ztratit slovo předpokládá předtím najít odvahu.

Optimista i peklo si maluje v růžových barvách.

Nebezpečná představa: představovat si, jak si tě představují ostatní.

Hasiče neživí oheň, ale možnost ohně.

Otrlost je věcí talentu a tréninku.

Tíha obvinění nezaručuje sílu důkazů.

Přijít si na své dá se i na cizím.

Čeho je na "věčné časy" - není třeba trénovat. Na to je času dost.

Aby se dostal do nebe, musí si člověk neustále uvědomovat, že jinak má peklo na krku.

V případech, kdy se prohrává, je ziskem životní zkušenost a poučení. Lze proto usuzovat, že moudří jsou ti, kterým se podařilo prohrát, co se dalo.

Životní pojistka je pojištění pro případ smrti. Pro případ života se nepojišťujeme, protože máme výhru v kapse.

V životě řeší člověk vlastně jenom dva opravdové problémy: (1) jak získat, čím by vyplnil čas a (2) jak získat čas.

Leckdo by se nechal vyzkoušet, kdyby byla záruka, že nepropadne.

Pravda nedává záruku štěstí. Lež nedává ani možnost štěstí.

Ochutnání je prevencí zažívání. Žádná prevence není ovšem stoprocentně účinná.

I po lehkém jídle může se udělat těžko.

Příležitost dělá zloděje. Zloděj dává příležitost soudci.

Děravá střecha může být romantická jenom za bezmračné noci.

Okolky se vymlouvají na okolnosti.

Koně po kopytu nehlaď.

Falešná proroctví zpravidla prorokují příznivě.

Donášení vynáší - často ovšem jenom dočasně.

Slepice, která se naučila díky své píli a iniciativě kokrhat, se možná dočká pochvaly. Rozhodně se však dočká podezření, že s ní není všechno jak má být.

Že zanedbává kdákání, bude slepici odpuštěno - za předpokladu, že nezanedbala snášení vajec.

Slepice, která dosáhla dvojnásobku průměrné snášky vajec za cenu čtyřnásobku průměrné spotřeby krmení, se záhy po zaregistrování rekordu octne v polévkovém hrnci.

Zbytečně se trápí slepice, zdali se v hrnci neutopí.

Biologická variabilita lidských schopností co do síly, vytrvalosti, koordinace a rychlosti je "conditio sine qua non" existence sportu jako soutěže a podívané.

Kdyby všichni běhali stejně rychle a stejně vytrvale, házeli stejně daleko a skákali stejně vysoko - atletické soutěže by ztratily smysl.

I otevřená, demokratická společnost, ve které je na cílové pásce všem měřeno stejně, se liší od sportovního, běžeckého závodu: ani v demokratické společnosti, kde se měří spravedlivě v cíli, nejsou zaručeny stejné podmínky na startu.

Vyčítat statistice, že se nechala zneužít podvodníkem k předstírání neexistujícího a zastírání lži, má stejné oprávnění jako předhazovat hajnému, že dal zasadit strom, z něhož sroubili šibenici, na které oběsili nevinně odsouzeného.

Nejistota je univerzální: ani ty chyby, které děláme, neděláme s jistotou ...

Štěstí je lhostejné - dovolí ti, aby sis vypočítal, jak moc ti přeje, a přitom ti přeje úplně stejně jako tomu, kdo si nespočítá ani prsty na rukou.

Definice složitosti: Systém je složitý, má-li mnoho částí s mnoha vazbami mezi nimi, takže je obtížné zjišťovat, co je v chodu systému za co odpovědné.

Definice: Člověk je v dané věci kompetentní, jestliže věc zná a umí řešit problémy v souvislosti s ní vznikající.

Definice: Existuje poznání sdělitelné, tj. od jeho nositele verbálně oddělitelné, a poznání nesdělitelné, někdy označované jako předtucha.

Měření kvality začíná tím, že si přestaneme myslit, že to, jak jsme věci dělali doposud, byl ten nejlepší myslitelný způsob, jak by se daly udělat.

Facka a pohlazení jsou dvě varianty téhož druhu neverbální mezilidské komunikace - lišící se pouze razancí provedení.

Jsou tací, jejichž Achillovou patou je - hlava.

Zvláštní kategorie: slova vyvolávající ticho.

Zdvořilost nasytí duši, ne však žaludek.

Pes kouše z hladu a povinnosti chránit, člověk z hladu a potřeby ublížit.

Abys bezbarvost vyjádřil, musíš ji zachytit barvitě.

Pisatel hledá slova, jimiž by formuloval myšlenku - čtenář pak hledá myšlenku v napsaném. Jestliže se nezdařilo prvé, nemůže se podařit ani druhé. To druhé se ovšem nemusí podařit s jistotou ani tehdy, jestliže se první povedlo.

Skalpovat vlasatého může být projev specifické estetické potřeby - skalpovat plešatého jenom projev zavilého nepřátelství.

Nevyváznou se zdravou kůží, když si dva holohlaví vjedou do vlasů.

Aby ses mohl vytahovat, musí tu aspoň něco málo být. Nikam se nevytáhneš, jsi-li beze zbytku nic, úplná nula.

Svým zásluhám pečlivě dbáme o jméno, zatímco viny spravujeme jako sirotky, nejlépe bezejmenné.

Čím přísnější pravidlo, tím častější výjimky.

Ve věci splnění životních přání dělí se lidé do dvou skupin: na ty, kteří se přepočítali a ty ostatní, kteří se prostě jenom zmýlili.

Co doutná možností a čadí skepsí, sotva zapálí nadšením.

S vyhlídkou, že se ho zbaví, neschopnému každý rád dosvědčí, že se osvědčil.

Stovka komárů ti pustí žilou stejně účinně jako párek upírů.

Přesvědčovat opilého je jako kopat základy pro stavbu domu na dně rybníka.

Když odcházel, všichni plakali - strachem, že se zas vrátí.

Odporovat zlému je dobré - třebaže pro toho, kdo odporuje, je to spíš zlé.

Nelze obnovit, co dosud nebylo.

Nemáš-li čím zaplatit, oběd nekritizuj !

Životní bilance: přehlídka špatně provedených dobrých úmyslů.

Za jistých okolností můžeš donutit všechny lidi, aby tě prohlásili za génia. Za žádných okolností však nemůžeš donutit ani jednoho z nich, aby svému prohlášení uvěřil.

Svou smrt zavinit můžeš, své narození nikoli.

Ani ten nejčistší úmysl nevylučuje nesmysl.

Nemít peníze na to, nač nemám chuť, není žádné neštěstí.

Rybník bude potřebovat hráz tak dlouho, dokud lidé nenabudou schopnosti domluvit vodě, aby setrvala na žádoucím místě.

Biologické nekonečno: všechno, co je odpad a výstup, je zároveň surovina a vstup.

Patent pro žebřík do nebe: mechanismus, jak umisťovat příčky, po kterých se už vystoupilo, nahoru před sebe.

Ti se zaječím srdcem často s vlky vyjí.

Byl ducha tak pronikavého, že pronikal k jádru i těch věcí, které žádné jádro neměly.

Vyzvednout člověka musejí druzí - upadnout dokáže sám.

Klíčem k záhadám vztahů mezi lidmi jsou peníze.

Mola nezajímá velikost skříně, ale množství šatů v ní.

Potopu nedefinuje množství srážek na metr čtvereční, ale přítomnost starého Noa a jeho archy.

Odborník je člověk, který ví o dané věci tolik, aby to zahrnulo také vědění o tom, jak málo se dá s danou věcí udělat.

Politováníhodná životní úroveň: žít pod psa - a přitom nad poměry.

Při pití nerozhoduje velikost sklenky, ale velikost láhve.

Opravdový pokrok v dietologii nenastane, dokud nedokáže dietolog s předepsanou dietou bezbolestně odstranit hlad a chuť.

Trvat na svém může i ten, kdo nic nemá.

Někdy se dva právě proto nemohou domluvit, že si příliš dobře rozumějí.

Snadno být spravedlivý, když o nic nejde.

I v cizích službách dá se vlastní zájem hájit.

Byl obětavý: svému prospěchu obětoval všechno.

Koruna nasazená na správném místě dokáže uvést do oběhu i republiku.

Recenze: V prvém jednání se nejednalo o nic, ve druhém se jednalo o tom, o čem pojednávalo to první - a třetí jednání tomu nasadilo korunu.

Dlouhověkost dokazuje nejen pevné tělesné zdraví, ale i jistou duševní otrlost: bez ní by dlouhověký sám se sebou tak dlouho nevydržel.

Za vším je třeba vidět člověka - i za anonymním udáním.

Píle a svědomitost hlupáka jsou subjektivně chvályhodné, objektivně pak jsou především hodny zvýšené kontroly.

Dobrý obchodník nezdůrazňuje tolik, že jeho melouny jsou kulaté, jako že jsou sladké.

V hospodě platí: čím větší lump, tím větší přítel.

Svítí-li slunce, i děravé boty dobře poslouží.

Vydělával si tím, že radil, jak neprodělat.

Anonymní dopis je vítězství nenávisti vůči subjektu psaní nad autorskou ctižádostí.

Těžko můžeš očekávat, že si tě jiní budou vážit, jestliže tvoje podlézání a tvá prodejnost kdekomu jasně říkají, že si sebe sama nevážíš.

Obratnost moderního člověka spočívá v tom, že v každé situaci rozpozná, na koho se obrátit.

Uznávaný úřední postup: vyšší místo si lze vysedět sezením na nižším místě.

Dobrá rada pro hladového je rada, která mu umožní sehnat krajíc.

Vědomí, že existuje obrana, zabránilo už nejednomu útoku.

Na špatné nakládání je dobré povstání.

Spor o to, zdali je srdce důležitější než žaludek, je zbytečný spor.

Stane-li se člověk sám sobě středem pozornosti, riskuje, že nezpozoruje nic.

Upadnout v nemilost na konci jedné společenské epochy vytváří předpoklad k pozvednutí k milosti na začátku další epochy.

Pití není prevencí žízně.

Kdo se neobejde bez toho, čeho nedosáhne vlastní mocí, musí obcházet mocné.

Prevence je účinná, nedojde-li k tomu, kvůli čemu byla instalována. Jenomže ani pak není jisto, zdali to bylo opravdu vlivem prevence.

Hanebnosti páchané mocnými, které nelze účinně tajit, jsou prohlašovány za občanské ctnosti.

Někdy se člověku uleví, když se jinému přitíží.

Zlehčovat cizí neštěstí je cynismus. Zlehčovat vlastní je velkorysost.

Prevencí nespokojenosti je skromnost.

Aby se bohatý jako bohatý udržel, musí se snažit. Aby chudý zůstal chudým, stačí nesnažit se.

Vybíravost je choroba snadno léčitelná tím, že není z čeho vybírat.

Raději dobře upadnout než se špatně povznést.

Mnohý materiální vzestup byl umožněn morálními ústupky.

Svědomí nelze obelhat. Dá se však unavit tím, že ho budeš vytrvale a bezohledně vystavovat danému amorálnímu stresu.

Dvojitý dietní oběd není dietní oběd.

Příliš mnoho jídla kazí tělo, příliš mnoho slov kazí myšlenku.

Nemůžeš vyjít s oběma dvěma, kteří spolu nevycházejí.

Hubený kuchař probouzí nedůvěru.

Hlad může zkracovat lidský život stejně jako přejídání.

Chaos je taky řád. Dokonalý chaos je řád velice složitě uchopitelný.

Opatrnost - matka moudrosti. Neopatrnost - matka batolete.

Silně se přeceňuje, kdo má pro sebe slabost.

Odvahu dodává naděje.

Rozhodování je nejjednodušší v případě, kdy v úvahu přichází právě jediná možnost. Není-li žádná možnost, je to zlé - ovšem, vždycky tu zůstává možnost spílat osudu. Nejhorší je, přichází-li v úvahu možností několik a ty si musíš sám jednu vybrat, takže pak není na koho si stěžovat.

Čeho má člověk až po krk, tím se může udusit, ale taky otrávit.

Základním životním pocitem člověka může být i zbytečnost: pocit, že koná zbytečně mnoho práce za nezbytně málo peněz.

Umřít se každý dostaví včas.

Problém není v tom, že si člověk vylíže, co si navařil. Podstatné je, co si navařil.

I facka je způsob komunikace.

Buchty z loňského posvícení, i kdyby byly bývaly dobré, nejsou už letos dobré.

Přiměřeně odměnit začasté znamenalo by - potrestat.

Pozdě se vyzouvat, když teče do bot.

Kdo s vděkem počítá, nedopočítá se.

Překročí-li frekvence změn jistou mez, stává se změna standardem. Změnou tohoto standardu je pak setrvalost.

Pohledu do dálky unikají detaily.

Rozměry světa určuje vzdálenost, za níž už začínají bolet nohy.

Obrana, při níž si útočník může být jist, že nepřijde ke škodě, je neúčinná.

Abych tě poznal, stačí mi poznat ty, s nimiž vedeš spor.

Že ho nemohli vystát, zasedli si na něho.

Kdyby se povinně muselo splnit, co kdo slíbil, někteří by se záhy k smrti udřeli.

Dobíhat čas je ztráta času.

Zlato do kapsy přivedou spíš zlaté ruce než zlaté srdce.

Kdo chce přijít zadem, musí se předem dohodnout.

Že mu nešli na ruku, šlapal jim na paty.

Mnohý z nás rozhořčeně a jednoznačně odsoudí lež. Kupodivu však bez váhání vybere do svého tvrzení jenom ta fakta, která svědčí v jeho prospěch, vynechávaje ta, která oprávněnost jeho stanoviska zviklávají a zpochybňují.

Touha po zlatu způsobuje, že přestáváme slyšet stříbrný vítr.

Některá vyznamenání jsou ozdobou charakteru, jiná ozdobou kabátu.

Matkou posměchu někdy bývá závist.

Když jde o krk, jde taky o hlavu.

Těžko katu spoléhati na vděk za vlídné zacházení.

I ten, koho fackují z obou stran, může si stěžovat na jednostranný přístup.

Duševnímu zdraví víc prospívá mizerná hospoda než vzorná nemocnice.

Špatný host, který si plete rozloučení s přivítáním.

Ani u božích mlýnů nejde tak o to, jak rychle melou, jako spíš o to, aby nemlely naprázdno.

Jeho posledním přáním bylo, aby jeho přání nebylo považováno za poslední.

Těžko uvěřit v objektivnost soudu, jestliže začali se stavbou šibenice dřív než skončilo přelíčení.

Nemůže klesnout až na dno, kdo se dokáže nad svůj pád povznést.

Propadnout se hanbou není tragické, je-li tu jistota, že se nepropadneš níž než na úroveň, z níž jsi začínal šplhat tam, odkud se s hanbou propadáš.

Spravedlnost patří k řemeslu soudce, ne kata.

Na cestě životem je dobře počítat s tím, že nahoru se musíš vydrápat sám. S kopce dolů ti pak už leckdo rád pomůže.

Těžko naslouchat hlasu rozumu, kde je rozum němý.

Náboženství žádá, abys uvěřil - moc, abys poslechl.

Vědomí povinností vypadává z paměti podstatně snadněji než vědomí práv.

Dokud člověk dýchá, doufá, že se mu bude dýchat líp.

S nožem na krku se lépe vyslovuje chvála než kritika.

S přebíráním moci mívají lidé natolik plné ruce práce, že jim nezbývá na převzetí odpovědnosti.

Chytili ho za slovo - a pustili za rok.

Podle politického slovníku soudě - lidstvo snese všechno. To jenom lidé pořád kritizují, namítají, protestují a odmítají.

Zásluhy některých nejsou ničím jiným než proviněním proti lidem.

Jsou pracovní činnosti, za něž případnější než výplata byla by odplata.

Tělesně postižení ... ? To jsme čas od času všichni, protože je tu vliv duše na tělo a duši nám pořád někdo zraňuje.

Darovanému koni není radno na zuby hleděti zejména proto, aby se předešlo trapnému zjištění, že oř je bezzubý.

Byl to pilný vlastenec: cokoli uviděl, pilně si přivlastňoval.

Cynismus: žádat vlastenectví od toho, koho vyvlastnili.

S odvahou se to má podobně jako s brýlemi: když je člověk potřebuje, ne a ne je nejít.

Špatně se vrací, co sis nevypůjčil.

Nemůže se vrátit, kdo nenašel odvahu odejít.

Vyšší hodnost zaručuje vojákovi v době míru vyšší plat. V době války navíc nižší pravděpodobnost úrazu.

Že si nedal pozor na jazyk, vynesli ho v zubech.

Chceš-li zabránit stromu, aby ti stínil letos, usekej mu větve. Chceš-li mu zabránit, aby ti stínil vůbec, přesekej mu kořeny.

Násilí neobejde se bez síly.

Štěstí usedá, je-li unavené. Neštěstí taky svěží.

Drama ze života, o třech dějstvích: Podotknout - vytknout - zatknout.

Problémem svědectví může být hodnověrnost - ale také rozpaky, zdali je tu vůbec něco, o čem by stálo za to svědectví vydávat.

Ještě nikdy nebylo třeba nikoho násilím a mučením nutit, aby se přiznal ke svým zásluhám.

Svědectví, které svědek vydává jen nerad, má větší pravděpodobnost, že je pravdivé - nežli svědectví vydávané svědkem ochotně.

Trpělivost je brnění schopné uchránit jenom do jistého kalibru ran.

Intenzita údivu je dána velikostí divu, ale také naivitou divícího se.

Zloděj nepřestává být zlodějem a vrah vrahem jen proto, že nikdo nenachází odvahu vyslovit příslušná slova.

Žádné vychování není dost dobré, aby připravilo člověka na dvacet let kriminálu.