LIBER CATENATUS

Úvahy o životě a přilehlém okolí

Píše S. Komenda (komenda@tunw.upol.cz) Část 58, říjen 2008

Z L O M K Y

P R A V É I N E P R A V É

K O M E N T Á Ř E 1

V základech vědy, bádání, výzkumu leží docela prostá lidská vlastnost - zvědavost. Díky zvědavosti bádáme a díky bádání (neboť věda je hybnou silou pokroku) se máme stále trochu lépe - nicméně, pořád ještě ne jako v ráji, kde jsme dodnes mohli pohodlně prodlévat, nebýt toho, že Adam s Evou byli kdysi nemístně zvědavi.

Čteš dobře udělanou, dobře napsanou práci - a zdá se ti to všechno být samozřejmé, závěry vyplývají přesvědčivě z postulátů naprosto přijatelných, interpretace výsledků je nápaditá - jenomže tahle samozřejmost samozřejmá vůbec není - ta je výsledkem znalostí autora a jeho schopnosti poznané uchopit a sdělit.

Věda nevylučuje bezradnost - jenom odmítá připustit bezradnost jako konečný stav věci. Bezradnost je pro ni důvodem k hledání nového, dosud neuvažovaného východiska.

To, že sám neví, jak by se mělo postupovat, dokáže u nás jen málokomu zabránit v tom, aby si byl naprosto jist, že postup, který byl zvolen, je rozhodně nesprávný.

Mnohé je v lidské kultuře ovlivněno faktem smrtelnosti člověka. Možná by tímto faktem mělo být ovlivněno všechno.

Společenské zaměření na výkonnost a výkon je nepochybně racionální. Nelze ovšem přehlédnout, že i tento zdravý princip je ohrožován rizikem choroby - totiž rizikem zvrhnutí se v samoúčel. Podobně jako vrcholový sportovec běhá proto, aby doběhl první a ne aby doběhl někam, a běží-li pro něco, pak jen pro vítězství, může se stát, že společnost orientovaná na výkon své úsilí přestřelí a stane se společností orientovanou na výkon pro výkon. Výkonu dnes má být dosahováno jen proto, aby se dosáhlo ještě vyššího výkonu zítra. Je třeba nezapomenout, že výkon by měl být "konzumován", a že běhat se dá nejen pro vavříny, ale i pro pivo.

Příčinou potopy nebyly větší dešťové kapky, ale více kapek - množství bylo příčinou záhuby. Je to podobné jako když přílišné množství malicherných námitek a výhrad do země zadupe odvážnou a slibnou myšlenku.

Aby se narodil nový člověk, musí se spojit těla dvou - muže a ženy. Aby se zrodila myšlenka, musí tu být osamělý lidský rozum, vzrušený otázkou a zneklidňovaný nejistotou. Stejně jako dítě může být vychováváno nejen rodiči, také myšlenky se mohou ujmout jiní, kteří z ní vytěží sílu schopnou ovlivnit lidskou budoucnost.

Jsou svolávány schůze, zasedají komise a konají se porady - ve snaze najít nejlepší cestu. Naše shromáždění bývají však shromážděními slov - a my potřebujeme poznání, potřebujeme znát stav věcí pro naši záležitost podstatných. K tomu nám neposkytne vědění záplava slov, ale měření - cílevědomé, tak validní, jak jen je možné, spolehlivé a objektivní. Začínat by se nemělo shromažďováním slov, ale shromažďováním faktů.

Klíčové slovo našeho života zní - služba. Sloužit věci lidí, tradice, instituce, myšlenky, teorie. Sloužit - uvědoměle, kriticky, bez podlézání, sloužit nikoli služebníčkováním, ale nápadem, realizací rozumného, promyšlenou prací.

Cokoli považujeme za nezbytné, je takové pouze relativně - vzhledem k danému systému hodnot a kritérií. Jakmile se tento systém změní, posouvá se zároveň hranice oddělující svět nezbytného od světa postradatelných zbytečností.

Nechval dne před večerem - a teorii před ověřením.

Jsou lidé, kteří vytyčují směr, a jiní, kteří prošlapávají cestu. Za nimi jdou, kdo v horách razí tunely a klenou mosty nad údolími, kdo kladou vozovku. A ještě další, kdo budou udržovat cesty v nikdy nekončícím zápase s časem a zranitelností lidského díla. Těm všem vzniká nárok na úctu nás, kdo cestami jdeme - ať do dálek světa anebo dálek poznání.

Vychytralost a mazanost jsou přehnaná stádia vývoje rozumu a důvtipu člověka - asi jako nadměrná hmotnost druhohorních veleještěrů a špičáky šavlozubého tygra. Je dost dobře možné, že toto "přestřelení" původně pozitivní vlastnosti bude mít i v případě člověka stejný důsledek: až budou všichni lidé stejně vychytralí a mazaní, vyhynou - protože se nenajde nikdo ochotný investovat svou důvěru do svých bližních.

Jestliže tázaný na položenou otázku odpoví položením otázky, je třeba položit si otázku, zdali byla otázka původně položená položena dobře.

Specializace lidských činností pokročila natolik, že si v podrobnostech už vůbec nerozumíme - a jediným způsobem srozumitelné komunikace se stávají prázdné, bezobsažné, povšechné a jenom docela málo určité fráze.

Čím víc jsme ve svém vývoji pokročili, tím víc jsme si vydáni na pospas.

Existuje úplně jednoduchý výpočetní program schopný nechat vytisknout všechny myslitelné stránky, jaké by vůbec mohly být napsány - je jich asi 30²⁰⁰⁰, tj. číslo, jehož logaritmus je roven 2000 (1 + log 3), což je přibližně 5000. V této množině jsou všechny stránky, které kdy byly napsány (latinkou) a které kdy napsány budou. Kdyby počítač tuhle děsivou, ale snadno představitelnou horu papíru vytiskl, literatura by dospěla ke své osudové značce, za níž už není nic. Má to jen jeden háček: aby se z této hory téměř bezvýhradně bezesmyslných stránek vybraly ty, které jsou schopny čtenáře rozesmát, rozplakat, oslnit a přivést k úžasu, ty, které už napsali Shakespeare, Čechov a Čapek, musel by někdo každou z nich přečíst a její smysluplnost zhodnotit. Tohle neudělá žádný počítač, ale jen vnímající lidský subjekt a tomu v dokončení takové práce zabrání její rozsah.

"Rozumně" znamená víc než "přesně". "Rozumně" znamená "tak přesně, aby to nestálo víc než za kolik to stojí".

Spolehlivost našeho vědění a poznání se zdá být určována řadou spínačů, stupňovitě se podmiňujících, kdy sledovaná veličina (vědění) má pravděpodobnostní rozdělení závislé na parametru, který sám je nahodilé povahy a závisí na dalším parametru atd. - možná - ad infinitum. Určitost veličiny na konci řetězu vědění je určována spolehlivostí, s níž nastavujeme (odhadujeme) stav parametru na každém ze stupňů naší pyramidy.

Úzkost a strach zahlcují intelektové kapacity člověka v dimenzi zapamatování a vybavení si z paměti, pochopení situace, orientace v souvislostech, intuice a uvažování. Přitom se však zároveň smyslové vnímání (percepce) zdá být spíš zostřené než zastřené.

Jako jeden z hlavních ukazatelů vědecké potence vedeme počet prací uveřejněných v zahraničí a ohlas tam dosažený. Přitom dobře víme, že mnohým bylo ztíženo anebo vůbec znemožněno se v zahraničí odborně angažovat: zatímco jedni za státní peníze tu a tam přece jen někam jezdili, jiní jet nesměli a rukopisy bylo dovoleno posílat jenom s úředním, tj. stranickým souhlasem. Tak se dostali do stejného pytle (venku nepublikovavších) jak ti, kteří na to intelektuálně neměli, tak ti, kteří nesměli. Oddělit obojí je těžké. Jednoznačně se dají rozpoznat jenom ti, kteří mohli a přesto nic nedokázali, a pak několik málo těch, kteří, přestože nesměli, silou ducha si vynutili respekt a své schopnosti dokázali.

Uvěřit, že věda má schopnost předvídat budoucnost, znamená uvěřit, že šíp má šanci zasáhnout ptáka v letu jenom tehdy, byl-li šíp vystřelen do místa, kde vůbec žádný pták právě není.

Nejtruchlivějším osudem, k němuž může být dílo člověka odsouzeno, je - nechat ho nepovšimnuto, dokud člověk žije a ještě po jeho smrti nechat zatěžovat archiv jeho evidencí a manipulací, které nikdy nevydají užitek.

Zjistí-li se, že škola je špatná, není to důvod ke zrušení školy, ale ke zlepšení školy.

Uspořádání je proces budující struktury a organizaci z výchozího chaosu. Jakmile však pořádání překročí meze účelnosti, zahltí se a vyústí zpět do výchozího stavu, do chaosu.

Počítač může nápadu usnadnit, aby přišel na svět (tím, že uspořádá a dodá povzbuzující informaci) a aby rychleji dospěl a začal přinášet užitek (tím, že ho zveřejní, zasadí do souvislostí, sdělí a kriticky zhodnotí). Počítač může být nápadu porodníkem - ne však rodičkou.

Ptáme se, jací jsme - majíce na zřeteli výsledky ducha a umu, jichž jsme schopni dosahovat, a výkony, které jsme schopni podávat. Někdy není úplně nutné pídit se po těchto výsledcích. Stačí všimnout si, jaké nároky a jaká kritéria sami sobě a sami na sebe klademe: jsou-li evidentně měkká, blahovolně nenáročná a ohleduplná, dá se čekat, že i výsledky budou těmto nárokům a kritériím odpovídat a jim se podobat.

Udivuje nás neobvyklé, zřídka se vyskytující, vzácné. Náš údiv je dítětem statistiky - čeho je málo, tomu se divíme. Čeho je hodně, nemůže nás překvapit - ledaže by se předmětem údivu stal samotný fakt, že je toho onoho hodně.

Neomylnost - jako schopnost, kterou pro sebe reklamuješ, je nesmysl. Neomylnost - jako schopnost, jíž dosáhnout usiluješ, může být docela rozumný životní program.

Nesrozumitelnost sdělení může být způsobena jeho složitostí anebo jeho zmateností. V prvém případě je nedostatek na straně toho, komu je sdělováno, ve druhém na straně sdělujícího.

Až ti zase někdy bude připadat, že jsi nenahraditelný a bez tebe že by to nešlo - zkus si představit, že°s umřel - a pokud tvá fantazie úplně neselhala, připomene ti, že život půjde dál, a že vlastně cokoli rozumného jsi udělal a děláš, má svou hodnotu a nebylo a není zbytečné a přehlédnutelné - a nebylo a není třeba se trápit tím, že°s nestačil a nestačíš udělat všechno, co udělat by bylo a je užitečné.

Doopravdy tvořit může jen člověk osamělý.

Sebelepší organizace vědy nezaručí, že problémy budou vyřešeny. Dobrá organizace však může zaručit podmínky k jejich vyřešení.

Znakem člověka je, že z Přírody vyrůstá a zároveň ji přerůstá - jako strom, který kořeny se drží země a větvemi sahá k nebi.

Neexistuje společenské uspořádání schopné zaručit rovnost lidí. Čeho lze - v nejlepším případě - dosáhnout, je rovnost šancí, rovnost příležitosti pro všechny - a nechat na jednom každém, jak své příležitosti využije a jakou ze své šance učiní skutečnost.

Znamení dosvědčující vydělení člověka z Přírody: zhotovení nástroje (od pazourkového úštěpu po počítač), vymyšlení obrazu (od skalních kreseb po matematický model) a procítění víry (od animismu po luteránství).

Jednota člověka a světa je dynamická ... člověk si uvědomuje své vydělení i svou podmíněnost. Ví, že už nikdy nepocítí sladkost naivního splynutí - a že se musí tělem neustále vracet tam, odkud ho touha poznat a fantazie vyhánějí.

Nedokázat napsat, protože tě nenapadlo, může být sice nepříjemné - ale nic tragického se nestalo - napíšeš jindy, napíše jiný. Horší je, máš-li co napsat, ale chybějí ti slova, která jsi nedokázal najít. Příběh anebo myšlenka, které už tu byly pro tebe, se tak nemohou stát příběhem či myšlenkou pro někoho dalšího.

Dělat by měl člověk jenom to, co umí. Přemýšlet by však měl o čemkoli, co ho napadne.

Ve vědě neustále vysvětlujeme smysl jedněch slov pomocí jiných slov. To je asi nutné - jenomže, není-li tento řetěz na některém místě přerušen poukazem na životní realitu, nejde o vědu, ale o sterilní verbální tautologii.

Pokud vědomí, že ty nejsi k ničemu, je někomu schopno dodat sebevědomí, aby unesl tíhu vědomí své malosti - přece jenom jsi k něčemu byl.

Klíčové slovo pro přežití naší a eventuálních dalších generací zní - odpovědnost.

"Populárně vědecké" neznamená nepřesně napsané "vědecké". Oprostit se od detailů, zjednodušit - i to lze provést s plným respektováním přesnosti. Tvrdím-li, že měsíc svítí jako rybí oko, mohu mít docela dobře pravdu, přestože jsem nevysvětlil, že měsíc svítí jenom světlem odraženým, od slunce vypůjčeným.

Aby se člověk choval racionálně, nestačí, že ví. Musí také rozumět - tj. umět si představit a odhadnout důsledky možných cest svého jednání.

Nejlepší teorií vykládající skutečnost je ta, z níž vyplývá, co se stalo, přesvědčivěji než by to vyplývalo z jiných teorií.

V radách, které ti tvoje okolí poskytuje, vládne zřetelně jistá nevyváženost: kdekdo ví, co děláš špatně a co bys dělat neměl - sotva se však najde někdo, kdo by se zárukou věděl, co se dělat má.

Příroda se řídí principem soutěže, tj. právo je právem silnějšího: kde není dost "místa" v biologickém prostoru pro dvojí, přežívá jedno, které vytlačí (převáží, zničí) konkurenta. Je to jednoduché, kruté a funguje to. Teprve naše lidské, tzv. společenské ohledy aplikaci tohoto přírodního principu modifikují, upravují a "polidšťují", což činí řízení (snad) méně krutým, rozhodně však méně účinným.

Ideální životní podmínky pro vývoj živočišného druhu zvaného "badatel": moci začínat u přísného učitele - a po osvojení si nezbytných znalostí moci co nejsvobodněji uplatňovat své vlastní nápady.

Jsou rady špatné a rady dobré - jsou však také rady příliš dobré na to, abychom si je mohli dovolit. Takové rady řadíme mezi dobré, pokud jsme si je nedovolili - a mezi špatné, jestliže jsem našli odvahu si je dovolit.

Stejně jako přístroje a zařízení, také názory je vhodné odkládat v pravý čas do muzea. Na rozdíl od zařízení a přístrojů přichází v úvahu možnost názory časem zase znovu dát do oběhu.

Objev je dílem talentu a štěstí. Vynález dílem talentu a píle.

Není na světě síly větší nežli je vůle člověka. A sotva si lze představit, co všechno by tato síla dokázala vytvořit, kdyby uměli lidé dát těmto individuálním vůlím shodný (a vhodný) směr.

Jestliže ti tvé okolí neustále připomíná - neoprávněně - tvou malost, časem se opravdu staneš trpaslíkem. A kdyby tvé okolí neustále - neprávem - velebilo tvou velikost, obrem se nestaneš - leda ve vlastních očích.

Poznání není úplné, jestliže nezahrnulo poznání způsobu, jakým se poznává.

K tomu, aby byli se sebou spokojeni, potřebují někteří vědět, že něco dokázali, zatímco jiným stačí ke spokojenosti vědomí, že stejně jako oni nedokázali nic ani ti ostatní.

Předvídat společenský vývoj je nejobtížnější v době, kdy se společnost nejrychleji mění - tj. v době, kdy je třeba a kdy má smysl předvídat. Predikce toho, co lze očekávat zítra, jestliže dnes nic nenaznačuje pro zítřek změnu, je počínání triviální a zbytečné.

Je snadné rozhodovat se na základě jediné vlastnosti, na jejíž škále je zřetelně vymezena relace preference: "je lepší než ..., je horší než ..." Rozhodovat se na základě více než jedné vlastnosti je nemožné, nebude-li předem přiznána každé vlastnosti váha, jakou má v souboru uvažovaných vlastností mít. Tak musí být stanoveno, že barva je dvakrát důležitější než tvar, a tvrdost pětkrát významnější než chuť. Nebudou-li takto předem vlastnosti vzájemně vyváženy, je každá snaha rozhodovat o objektech na základě více než jedné vlastnosti na pováženou.

Vysoké školy jsou součástí systému služeb, které jsou - v souladu s obecným kulturně společenským záměrem - nabízeny občanům této země. Společenský záměr se konkrétně projevuje ochotou státního rozpočtu zajišťovat existenci škol. Nelze ovšem nevidět, že na určování toho, co je vlastně oním obecným kulturně společenským záměrem, se samotné vysoké školy dost podstatně podílejí.

Základní chybou bývá spoléhat se, že k chybě nemůže dojít.

Čím mohutnější energii uvádíme do chodu svými rozhodnutími, tím závažnější jsou důsledky těch z našich rozhodnutí, která se ukázala být chybná.

Než začneš svůj názor vysvětlovat a o své pravdě přesvědčovat, musíš nejdříve spící probudit a lhostejné vyprovokovat.

Žádný problém není řešen jako takový - nejdříve musí být totiž formulován jako problém ve vztažné soustavě, do níž patří metody a prostředky použitelné pro jeho řešení. Jestliže mají být očesány třešně na běžně nedostupných větvích stromu, lze toho dosáhnout tím, že se strom porazí - což je příklad úspěšného řešení ve zcela nevhodné vztažné soustavě.

Jednání člověka nepochopíš ani nevysvětlíš, nebudeš- li předpokládat, že v něm vězí také touha po iracionálním, po něčem, co nelze převést na účelné, prospěšné, materiální.

Tvořit znamená - vnášet řád do světa jevů. Svobodně tvořit znamená - v soustavě možných řádů se rozhodovat a volit.

Mnohé, jednou byvši objeveno, stává se vlastnictvím k uchopení všemi. Avšak právě tak mnohé musí si každý sám pro sebe objevovat, znovu a nezávisle na tom, kolikrát bylo už objeveno předtím.

Nezbytné vybavení poznávajícího subjektu: schopnost vnímat, schopnost představovat si a schopnost porozumět - tj. smysly, fantazie a rozum.

Poznat znamená - alespoň ve světě respektujícím zásady naší vědy a kultury - rozpoznat obecné v dílčích vjemech a pozorováních a toto obecné zachytit v kategoriích a nástrojích komunikace naší vědy a kultury.

K umění rozhodovat patří i schopnost podřídit se nezbytnému, nevyhnutelnému neuhýbat a v jeho rámci hledat a nacházet optimum - a ovšem také schopnost rozpoznat nezbytné a nevyhnutelné od násilím vnucovaného.

Každá soustava je nejzranitelnější (protože nejlabilnější) ve chvíli, kdy se rychle mění a kdy proto nestačí stabilizovat své rovnovážné mechanismy.

Žádný systém řízení není dobrý a priori. Kritériem jeho kvality je účelnost, vhodnost, měřitelná efektem, který by měl zahrnout zejména taková hlediska jako je uspokojování potřeb lidí a zajištění perspektiv budoucnosti.

Co jsme nepochopili, prohlašujeme za nepochopitelné. Za to, co jiní nepochopili, může jejich nechápavost.

Prvotřídní myšlenka, přestože převzatá z druhé ruky, zůstává prvotřídní.

Cestu za poznáním je třeba projít, i kdyby jediným jejím výsledkem měly být sešlapané střevíce.

Příběh bratří Kaina a Abela byl prvním historickým dokladem ekologicky podloženého sporu: rolník proti pastevci, usedlý proti kočujícímu, intenzivní hospodaření proti extenzivnímu, strategie "od přírody si vykupovat a vynucovat" oproti strategii "od přírody si brát, co sama nabídla" - sporu mezi pocitem hospodáře a pocitem hosta.

Novodobé dějiny lidstva dokazují, že i teoreticky nepředstavitelné šílenství se v praxi může stát docela samozřejmou všední skutečností.

Z curricula badatele: 60 deka monografií, kilo skript, pět a půl kila odborných časopiseckých článků a 90 deka abstrakt či jiných příležitostných a drobných plevelných statí ...

Cíle nedosáhne, kdo si ho nedostupně vysoko postavil - a také ten, kdo si nepostavil žádný cíl.

Jestliže sis násilím vynutil, aby uznali tvůj názor, neznamená to, že tvůj názor respektují - prostě respektují tvou moc.

Nebýt zvědavosti, nebyly by klepy a pomluvy. Ovšem, nebýt jí, neměli bychom oheň, kolo a televizi.

Rozum je k pronajmutí výhradně s hlavou.

Nejúčinnější protéza za nedokonalé smysly je - fantazie.

Stát se hrdinou dne si žádá schopnosti, být hrdinou měsíce vyžaduje odvahu, zůstat hrdinou celý život potřebuje trpělivost.

Informační technika nám umožňuje (nebo dříve či později umožní) na libovolnou vzdálenost se uslyšet a uvidět. Zdá se to být plnohodnotnou náhradou posezení u společného stolu (s výjimkou kávy, čaje, vína, zákusků). Přesto se nelze zbavit pocitu, že to není totéž - kdybych natáhl ruku, nemohl bych se dotknout. I když by jistě bylo zajímavé zjišťovat, zdali na dálku vyprávěná peprná anekdota vyvolává na straně naslouchajícího a přihlížejícího respondenta začervenání.

Své sny zrazuje, kdo pro jejich uskutečnění nic neudělá.

Víra v pravdivost vlastního názoru je - pokud jde o přesvědčivost důkazů - mnohem skromnější než víra v pravdivost názoru alternativního.

Dobrý řečník váží množství použitých slov závažností myšlenky, již hodlá sdělovat - ví, že příliš mnoho slov činí řeč řídkou. Je tu ovšem problém: váhy, kterých při tomto vážení používá, si řečník seřizuje a kalibruje sám.

Plán není cíl - plán je způsob, jak kontrolovat vzdálenost, na niž jsme se k cíli přiblížili.

Než je koza sežere, má každé stéblo pocit, že je středem pozornosti vesmíru. Někdy dokonce i potom - jestliže se dokáže vyrovnat s představou, že vesmír je totožný s kozím břichem.

Špatný poradce, který říká - Nevím. Ještě horší poradce, který - Nevím - říci neumí.

Velikost síly dá se měřit silou, která onu sílu zastavila.

Moudrost už v sobě zahrnuje horlivost přiměřenou věci a okolnostem. To jenom hlupáci se dělí na horlivé a ty ostatní, přičemž škodlivost prvních převyšuje škodlivost druhých.

Hlupáka je snadné oklamat - a obtížné přesvědčit.

Podstatnou část problémů řeší život tím, že je odloží - a ponechá času, aby dal jejich důležitosti vyblednout a zvětrat.

Prognostika je umění trefit běžícího zajíce, tak, že zamířím mimo zajíce.

Životní běh lidí se podobá životnímu cyklu hvězd - od velkého třesku zrození se homogenní, entropicky bohaté pole organizuje, až se vyčerpá a přes stav černé díry kolapsem přejde k možnosti nového vzniku a maximální entropie.

O velikosti myšlenky rozhoduje velikost hlavy stejně málo jako velikost postavení.

Nemají právo vyčítat ti, že°s udělal dvakrát tolik chyb co oni - ti, kterým se podařilo udělat sotva desetinu toho, co udělat se podařilo tobě.

Také pravda snáze dojde sluchu, je-li pronášena hlasitě.

Pravidlo, které se neobejde bez výjimky, by mělo vzít výjimku za svou.

Mnoho protichůdných rad má stejnou hodnotu jako vůbec žádná rada - v obou případech potřebuješ poradit.

Chudý duchem je ten, pro koho je myšlení přepychem.

Mozek je veliký lakomec - skrblí myšlenkami.

Ani ta největší pitomost nevypadá tak úplně hloupě, je-li sdělována s podporou počítače.

Nesnáze zbystřují myšlení.

Hlavní brzdou pokroku vědy jsou nevhodně formulované otázky.

Přírodu nechráníme z lásky k přírodě - chráníme ji z obavy o sebe.

Příroda se bez člověka obejde. Člověk bez přírody nikoli.

Člověk nepřežije, nepřežije-li odpovědnost.

Věda žije výměnou myšlenek, což je látková přeměna v organismu vědy.

Poznávání je proces rovnováhy a vyvažování stability pravd a jejich změny.

Věda se neobejde bez dvojího: myšlenek a peněz.

Věda - to je zkušenost tavená na plameni představivosti.

Umění řídit je uměním zpracovávat a vyhodnocovat rozhodnutí.

Ještě pořád se dost často stává, že s obdivem sledujeme statistiku, která není ničím jiným než transformací údajů, o nichž my sami rozhodli a které jsme sami jako konstanty dosadili.

Je mnohem víc těch, kteří zdůrazňují své odhodlání říkat, co si myslí, než těch, kteří myslí.

Jestliže malý kritizuje velkého, nekritizuje velikost - zapochybuje o vkusu v oblékání, způsobu řeči, zmíní se o prskání při jídle - a velikost i tak v očích naslouchajících zakolísá ...

Člověk by si měl klást otázku - Kdo je - odpověď by však měl čekat od těch druhých.

Důležitým příznakem toho, že někdo je Někdo, je - že nepovažuje za nezbytné zdůrazňovat, že je Někdo.

K vědomostem se lze dostat i neuvědoměle. Zůstat uvědoměle nevědomým by znamenalo odmítat a od sebe odstrkovat poznání - ale jednou už poznaného se přece zbavit nelze ...

Špatně strávená potrava nadýmá břicho, špatně strávené vědomosti nadýmají hlavu a činí z člověka náfuku.

Cena života klesá s klesající hodnotou života a s rostoucím počtem živých.

Hrozba lidstvu: neomezené možnosti omezenců.

Přijmeme-li cizí názor za vlastní - je to pak úplně jiný názor.

Člověk je jako kniha - vydávat se může za cokoliv. Podstatné ovšem je, jako co jsou lidé ochotni ho koupit.

Teorie je tím víc plauzibilní, čím míň jsou její důsledky k rozeznání od skutečnosti.

Člověka by vůbec ani nenapadlo zamýšlet se nad tím, že ohrožuje přírodu - kdyby mu nedošlo, že tím ohrožuje taky sebe.

Chvála bezvýhradná a horlivá budí podezření z nekvalifikovanosti posouzení.

Omylnost dokáže byť jen jediný omyl - neomylnost sebedelší řada správných řešení dokázat nepostačí.

Kdo neslyší hlas rozumu, slýchává hlas bubnu.

Nejnebezpečnějším nepřítelem pravdy není lež - ale nedostatek důkazů.

Píle, vynakládaná bez toho, že by se přihlédlo k účelu, pro který se vynakládá, je pouhým plýtváním energií a ztrátou času.

Je-li Historie učitelkou života, pak každý z nás má nějakou tu hodinu neomluvené absence.

Mezi lidské vynálezy, stejně jako hromosvod, ruchadlo a telefon, patří i šibenice. Dodnes nebylo rozhodnuto, zdali jde o nástroj pokroku nebo naopak.

Vyžaduje-li záležitost převzetí odpovědnosti, je žádoucí, aby tato byla svěřena co nejmenšímu počtu lidí - to jest jednomu.

Úspěch neotevře vrata tomu, kdo nedokáže bušit vytrvale.

Že člověka stvořil Bůh, lze soudit i z toho, že byla člověku dána schopnost stvořit a najít pro sebe Boha.

Čím hlubší myšlenka, tím obtížněji vzchází.

Systém, který nefungoval, lze považovat za úspěšně zdokonalený, jestliže (a) fungovat začal anebo (b) nadále nefunguje, nicméně za méně peněz (tj. s lacinějším provozem).

Poznat pravdu stojí za to, i kdyby tě to stálo ztrátu víry a bolest ztráty.

Pro toho, kdo usiluje o pravdu poznání, nevědět znamená trápit se.

Poznávat pravdu nežádá si zdůvodnění, čeho je to účelem. Poznávat pravdu má smysl samo o sobě.

Jestliže se vedlejší účinky zavedeného postupu ukáží být tím hlavním, je třeba se hlavně zajímat o možnost, jak těchto vedlejších účinků užitečně využít.

Každá liška chválí svůj ocas, každý badatel svůj objev.

Dáš-li krajíc chleba, jako bys daroval den. Dáš-li příležitost, jako bys daroval život.

Kdo o nic neusiluje, nic nechce a na ničem mu nezáleží, nemůže být zklamán. Jenomže - nebýt zklamán - je velice nenáročný životní program.

O své pravdě dokáží být přesvědčeni i ti, kteří žádnou pravdu nemají.

Ideový odpůrce, který si koupil tvou knihu v úmyslu její téze vyvracet, tě vlastně ekonomicky podpořil.

Člověku, jehož kritická soudnost je otupena rozčilením a nespokojeností, snadno se implantuje třeba i nehorázný názor o příčině potíží.

Lidská mysl je mechanismus pověřený úkolem rozhodovat se a zatížený tendencí ke kompromisu a průměru.

Také lhostejnost, má-li být pochopena a poznána, musí být studována se zaujetím.

O poznání toho, proti čemu bojuješ, měl bys usilovat se stejným zaujetím, s nímž se snažíš pochopit to, zač bojuješ.

Žádné číslo není chybné či správné samo o sobě - ale jen v závislosti na okolnostech, v nichž je uváděno.

Zásluhy se nepromlčují - avšak stárnou.

Zásluhy mívají rodičů několik, nezdary bývají sirotky.

Není problém být stručný. Těžké je být stručný - a přitom říci všechno, co řečeno být mělo.

Dvojí umožňuje člověku odcházet ze světa lehčeji: (a) vědomí, že nedokázal nic a že je tu úplně zbytečně a (b) vědomí, že vykonal všechno, co se vykonat dalo, z toho, co bylo třeba vykonat.

V zájmu bezpečnosti je - minimizovat riziko chyby. V zájmu ekonomie je - minimizovat důsledky chyby, k níž už došlo.

Jednou z fází pokroku je stav, kdy to, co má vypadat přirozeně, musí být uměle vytvářeno.

Nemusí odvádět výkon, kdo umí odvádět pozornost od výkonu.

Také hodnocení lze hodnotit - a rozlišovat hodnocení více či méně hodnotná.

Vědomí naprosto zabezpečených životních jistot může být životu nebezpečné.

Cesta, která k ničemu nevede, může přitahovat jediným - svou neschůdností.

Náhrada za promarněný čas by se měla vymáhat podle zásady, že hodnota času je rovna hodnotě příležitosti krát pravděpodobnost, že bude příležitost využita.

Problém se dá řešit rovněž zproblematizováním jeho řešitelnosti.

Úcta, prokazovaná životu, zavazuje život, aby byl úcty hoden.

K O M E N T Á Ř E 2

Nalézat je pro vědce výsada - hledat je pro něho povinnost.

Dočasnost je součástí lidského osudu. Ale i z dočasnosti lidského bytí lze vzhlížet k horizontu věčnosti.

Máloco dokáže jedince ze společenství lidí vyobcovat tak jako nadání, talent, mimořádnost.

Úspěch opíjí. Jsou lidé, kteří dokáží rychle vystřízlivět - abstinentů už předem úspěchu se zříkajících je však náramně poskrovnu.

Teorie nebyla překonána tím, že byl překonán teoretik.

Přítomnost - to jsem já. Minulost je má paměť, a budoucnost - moje představa.

Nikdo není dost moudrý, aby si dokázal vytvořit životní názor bez účasti víry.

Svoje možnosti nepřekročíš. Nebudeš-li však usilovat je překročit, nedostaneš se svým možnostem ani na dohled.

Žádná předmluva není dost důvtipná, aby z hloupé knihy udělala bestseller.

Kdo hledá, měl by vědět, jak pozná, že našel.

Není tak obtížné říci - Takhle ne ... ! Těžké je dostat nápad a rozpracovat ho do takové podoby, abys mohl přijít a říci - Takhle ano ... !

Hlavní silou, roztáčející kola myšlení, je - pochybnost.

Dokonalost nevyžaduje bezchybnost. Dokonalost vyžaduje existenci mechanismu schopného chyby rozpoznávat a odstraňovat je.

Kritika, která nenaznačila východiska, rovná se odsouzení.

Svou jedinečnost může teorie prosazovat hledáním důkazů své platnosti anebo potlačováním existence teorií alternativních.

Názorová snášenlivost nemůže být definována jako schopnost názoru snést jeho negaci - ale jako schopnost názoru připustit jeho alternativu.

Nejednou by se v pozadí našeho nezájmu o určitou věc našla naše neschopnost tuto věc pochopit.

Třebaže nemusí být jasné, co tě uzdravilo, není pochyb o tom, kdo tě léčil. Tím se vysvětluje, proč se vděk uzdraveného obrací spíše k léčiteli než k uzdraviteli.

To, jak málo jsme schopni nechat se Historií, učitelkou života, poučit, vyvolává podezření, že dny, které jsme měli strávit ve škole života, jsme ve skutečnosti strávili za školou.

Loď je vynález člověka, kterému se nechtělo učit plavat.

Nebýt virologie, imunologie a genetiky, nemuseli bychom se děsit existence AIDS. Žili bychom šťastněji - avšak kratčeji.

Z čeho průměr těžko udělati: Dáš-li najevo úspěch, budou ti závidět, dáš-li najevo neúspěch, budou tebou pohrdat.

Nemoc ti mohou způsobit (a) tví předkové (dědičností), (b) tvá nedbalost (neměl°s předvádět otužilost) nebo (c) okolnosti (těžko nekýchat, když kýchají všichni kolem).

Vedlejší účinky dělí se na hlavní a vedlejší.

Nezapomenutelné dojmy, které po sobě zanecháváme, bývají obvykle takové, že je lépe na ně zapomenout.

Nazíráno z hlediska ochrany životního prostředí - východisko příběhu o Červené Karkulce není ekologicky správné: vlci jsou mnohem vzácnější než babičky.

Ze dvou stejně účinných (anebo stejně neúčinných) léčebných postupů je rozumné vybrat si ten, který je pohodlnější a méně obtěžuje.

Kdo vyčítá statistikovi, že nedokázal potvrdit předpokládaný závěr ze špatně zorganizovaných dat, mohl by stejně dobře vyčítat lékaři, že nedokázal uzdravit nebožtíka.

Nad zemřelým zbytečno uvažovat o terapii. Diagnóza - nač vlastně umřel - zůstává ovšem i nadále aktuální.

Každý poradce nejdříve ze všeho ti poradí, kolik bys mu měl platit.

Dobrá statistika bývá obvykle horší než špatná statistika.

Většina lhoucích statistik lže směrem k lepšímu.

Nemá dobrou paměť, kdo špatně zapomíná.

Nepochopená informace v hlavě hlupáka je stejně nebezpečná jako nůž v ruce dítěte.

Voda rozumu nekalí - může však vyvolat průjem, kvůli kterému budeš s rozumem v koncích.

Nohy se podrážejí zejména proto, aby se hlava nenosila příliš vysoko.

Nevědomost hříchu nečiní - škody však obvykle spoustu.

Sebranými spisy rozumí literát knihy, které mu vydali, a čtenář knihy, které mu ukradli.

Ve výzkumu je nejdražší laciný pracovník - který nic nenárokuje a nevyžaduje, protože nic nedělá.

Nejjednodušším a pravděpodobně nejspolehlivějším vysvětlením, proč ses zachoval jako blbec, je - že jsi blbec.

Fanatismus je běžec krátkých tratí - dlouhou dráhu vydrží jedině střízlivost.

Důvtip na tupém objektu broušený nezaručuje vybroušenost.

Řeč upoutává pozornost jednak hloubkou svých myšlenek a jednak svou hlasitostí.

Dostane-li se omezené myšlence neomezených možností, její omezenost se stírá.

Dosáhl pronikavého úspěchu - úspěšně pronikl.

Když sis vzal slovo a pak zjistil, že nemáš, co bys řekl - vždycky je tu možnost vyhnout se trapnosti tím, že se spravedlivě rozhořčíš.

Vynikající řečník z nedomrlé myšlenky vypiplá krasavici - a z myšlenky dobré udělá dvě vynikající.

Statistiky nelžou - to lidé lžou skrze statistiky.

Dvojím způsobem končívá tajemství: odhalením nebo zapomenutím.

Hlavním rizikem toho, když člověka něco jednou napadne, je - že ho pak za to nejednou napadají.

Komplexní hodnocení: odborně naprosto neschopný, jinak však schopný úplně všeho.

Kde se nečte, ztrácí význam psaní. Ovšem, nebude-li se psát, číst se nezačne.

Člověk s živou fantazií se míň nudí, zato se víc trápí.

Kdo má silnější zbraně, vystačí se slabšími argumenty.

Co nestojí za nic, je drahé, byť by to stálo cokoli.

Velká slova rodí spíš malé činy.

Není léku proti tvrdnutí paměti. Je tu však vždycky možnost najít si vzorec chování, který vadu na kráse tvé osobnosti decentně zahalí a ukryje. Je to úplně prosté: stejně jako kulhavý vsedě nekulhá, mlčící koktavý nekoktá a ten, kdo důstojně kráčí, neprozradí svou dýchavičnost - neupozorní na svou slábnoucí paměť, kdo se nepouští do vyprávění dlouhých příběhů, neusiluje upoutat složitostí zápletek a předem neslibuje uvést pět příkladů podporujících jeho ideu, když mu paměť na jazyk přinese nejvýše dva.

Vavřínový věnec padne vlastní hlavě dobře, i kdyby byl upleten z vavřínu ukradeného za cizím plotem.

Kdyby ti nabídli, že budeš od teď místo toho, cos dostával dosud, dostávat tolik, kolik si zasloužíš - měl bys odvahu souhlasit ?

Jistě by se našla slova (nebo spíše věty) mající hodnotu zlata. Sotva to však budou slova (věty) vypovídající o zlatu.

Ve vztahu k času má člověk možnost dvojí strategie: buď (a) rozvrhne si hodiny anebo (b) hodiny si rozvrhnou jeho.

Z definic člověka: obratlovec, kterého jeho neobratnost naučila na rozum housti.

Principy demokracie, naroubované na strukturu divoké tlupy, jsou stejně sebevražedné jako otevřený oheň na mlatu venkovské stodoly těsně po žních.

Nejohroženějším přírodním druhem, o jehož uchování se dbá trestuhodně málo, je - dobrý člověk.

Doktoráty dělíme na čestné a ty ostatní - tj. ty, v jejichž případě je čest veličinou irelevantní, nehrající žádnou roli.

Nemají dobré univerzity, kde mají špatné slabikáře.

Definice harmonicky rozvinuté osobnosti: být schopen žít v souladu se svými rozpory.

Nemůžeš-li být ku prospěchu světové vědě jako experimentátor, máš pořád ještě šanci být pro ni užitečný jako pokusný králík.

Žádný badatel není pořád jen badatel - někdy se stává, že ledacos zkoušejí zase jiní na něm. Třeba když prověřuje jeho žena badatelovu bdělost a ostražitost.

Nemluvnost je u mudrce nedostatkem, zatímco u hlupáka předností.

Kdo se rozmýšlí, má-li či nemá-li myslit - už myslí.

Dokáže-li mistr uznat, že může být učedník nad mistra, nemůže být mistr tak úplně pod učedníka.

Rada, která ví, jak ke zlatu přijít, má cenu zlata.

Zvědavost je vlastnost zhola nezbytná pro badatele - a zhola zbytečná pro jeho ženu.

Mnohé jsme už objevili. Teď ještě objevit, jak vlastně objevujeme.

Argumenty, které sis sám vypůjčil, můžeš poskytovat dále jenom se slevou odpovídající ceně použitého zboží.

Dějiny by nám neměly vyčítat, že je překrucujeme. Nedělali bychom to, kdyby nám nenabízely příležitost.

Učitel má být svým žákům vzorem. Nemůže-li jím být, je lépe, aby žáky svým chováním odpuzoval a byl jim příkladem odstrašujícím, než aby v nich upevňoval lhostejnost, netečnost a nezájem.

Problém výchovných vzorů a příkladů je v tom, že všechny jsou obvykle málo přitažlivé a zároveň ne dost odstrašující.

Chybami se člověk učí - proto klademe takový důraz na celoživotní vzdělávání.

O původnosti myšlenky se začíná uvažovat ode dne, kdy vstoupila do povědomí veřejnosti dostatečně široké. Pro toho, koho napadlo, je každý nápad původní.

Věda: Nejdříve fakta, potom jejich interpretace. Politika: Nejdříve stanovisko a potom fakta, pokud mu neodporují.

Kdo odmítá odpovědnost za svá rozhodnutí, vyslovuje tím nedůvěru vlastnímu mozku.

Negace silné myšlenky může být sama zajímavou myšlenkou. Negace slabého nápadu sotva může něco zajímavého přinést.

Vytvářet řád znamená být schopen shledávat společné v různorodosti projevů, nacházet skladbu příčin k této různorodosti projevů vedoucí.

Člověk vidí svět takovým, jakým ho vidět chce - a právě tak vidí i svoje místo v něm.

Teorie je tím přesvědčivější, čím menší je množství slov, jimiž dokáže vysvětlit daný objem empirických fakt.

Je-li řeč o tom, co jsi, zdali jsi či nejsi osobnost, neztrácej se zřetele dvojí: (1) tvoje hodnota je nezjistitelná a (2) tvou cenu určuje především poptávka a teprve ve druhé řadě hodnota.

Umění sebekritiky je uměním zacházet se svou minulostí podle zásady - Nehodící se škrtněte !

Jsou vědy, které mění své teorie častěji než její teoretici vyměňují své košile.

Jestliže se tvá zkušenost rozchází s tvou představou, máš tři možnosti: (1) přesvědčit představu, že se mýlí nebo (2) obelhat zkušenost nebo (3) popřít existenci nějakého rozdílu.

Existuje pouze jediný naprosto spolehlivý způsob jak se vyhnout chybám měření: neměřit.

Povinností lékaře je především léčit a teprve potom utěšovat - pokud ovšem není útěcha součástí léčby.

Existuje názor, že lhát je oprávněné tehdy, jestliže škoda eventuální lží způsobená je nižší než škoda vyvolaná pravdou. Jako důsledek tohoto názoru lze vyvodit, že vědec nemá právo lhát nikdy - protože nic nemůže škodit věci poznání víc než lež.

Složitost mnohých jednání není ani tak důsledkem komplikovanosti projednávaného problému - spíše je důsledkem zmatenosti, jež pronikla do základních tézí, a nedůslednosti, s níž se odvíjejí důsledky z premis.

Předpokladem rozhodování je vybírání. Předpokladem vybírání je třídění.

Vysvětlení zbavuje strachu z neznámého - a umožňuje omezovat strach na to, čeho se patří bát uvědoměle.

Spisovatelství je řemeslo pokoušející se slovo učinit tělem.

Věda je umění zjednodušovat.

Dobrá teorie usiluje o úspornost: říci (tj. zahrnout do své výpovědi) co nejvíc tak málo slovy (prostředky), jak jen je možné.

Kde správné řešení neexistuje, je řešením řešení chybné s nejmenšími nepříznivými důsledky.

Empirická věda nestaví své chrámy pro věčnost - což by jí však nemělo bránit, aby zabezpečovala, jak to jen umí, jejich kvalifikovanou údržbu.

Odborník je především znalec možných chyb a rizik.

Interakce dvou zdrojů může vytvářet hodnotu překračující součet hodnot obou zdrojů - ale také naopak hodnotu výchozích zdrojů znehodnocovat.

Hledání má větší šanci být úspěšným, víš-li, co hledáš.

Nestačí vědět, jakých chyb se můžeš dopustit - je třeba vědět, jak velkou šanci má ta která chyba se vyskytnout.

To jsi, cos vytvořil.

Na hypotézy musí být přísnost, dokud jsou nové. Jinak se snadno může stát, že - poté, co zestárnou - začnou být panovačné.

Rozumným výsledkem hledání nového může být docela dobře návrat ke starému.

Vydatným zdrojem inspirace vlastních nápadů je nepochopení nápadů těch druhých.

Pověst odborníka se získává jednak produkcí nápadů - anebo kritikou nápadů vyprodukovaných někým jiným.

Funkce kritika není ani tak v tom, vykládat něčí dílo, jako spíše v tom, upozorňovat širší veřejnost, čí dílo je hodno povšimnutí.

Teprve tehdy ztrácíme všechno, když přestáváme hledat.

Zákonodárství je hromada právnického blábolení, jehož nesrozumitelností, komplikovaností a zmateností si profesionální vykladači zákonů zabezpečují monopolní živobytí do budoucna.

Právní věda je nauka o tom, jak věci více méně obecně srozumitelné více méně obecně zatemňovat.

Lidské myšlení a řeč jsou plny nedůsledností, přes něž lidstvo klopýtá na své cestě za hledáním pravdy o světě i o sobě. Logika je pokus nedůslednostem se vyhnout, aby se nemuselo klopýtat. Právní věda je pokus z onoho klopýtání učinit systém, tím, že se nedůslednosti pojmenují, kodifikují a analyzují - a pravda se vyloučí jako věc irelevantní a zbytečně matoucí.

Dokud je poznatek nepochybně tvůj, je zdrojem pochybností. Jakmile však povědomí jeho souvislosti s tebou ochabne, jiní si poznatek přivlastní, krok za krokem se dožadujíce respektu k němu.

Jedinou účinnou cestou k neomylnosti je kontrola omylů.

Metr dbalý své cti neváhá občas sám sebe nechat přeměřit.

Vlastním nápadem si nikdy člověk nemůže být jist.

Byl to člověk tak málo originální, že i své chyby dělal napodobováním jiných.

Pro člověka je specifické nezůstávat u toho, co mu zprostředkují smysly - ale jít dál, hlouběji za empirii, ptát se, zdali za tím, co se mu manifestuje, nejsou skryté, latentní zdroje oné empirie. V tomto ohledu se hledání pravdy podobá hledání Boha. Je tu však jedna podmínka: Latentní zdroje musí vykládat skutečnost v jistém smyslu přesvědčivěji než empirie, přičemž touto přesvědčivostí může být i jednoduchost.

Zdá se, že charakter a talent jsou nezávislé veličiny: proto se potkáváme s darebáky, kterým nechybí inteligence, stejně jako s dobráky duchaplnými jenom docela málo.

Psát historii na základě emocí, osobních zážitků a paměti znamená vynechávat, interpretovat zkresleně a jednostranně. Psát historii na základě písemných dokumentů neznamená psát historii lidí, ale historii toho, jak kdysi lidé sami sebe chtěli vidět.

Svoje představy o tom, co bude, tvoříme z toho, co bylo, a z toho, co by podle našich představ být mělo.

Prodloužení průměrné délky života je objektivní fakt. Právě tak je však objektivní fakt, že především se prodlužuje stáří.

Věda je umění spojovat pochybnosti s optimismem.

Nejobtížněji se vysvětluje to, co je úplně jasné.

Patří k paradoxům společnosti volného trhu, že ti, kdo vytvářejí hodnoty, dostávají jenom zlomek výtěžku z jejich realizace - zatímco lví podíl získávají ti, kdo se zabývají manipulací s těmito hodnotami: překupníci, obchodníci, spekulanti, právníci.

Řízení je jediný druh chaosu, který si nárokuje být označován jako věda.

Nemá-li instituce přátele - založení spolku přátel instituce tyto přátele nepřivolá ani nezíská.

Organizací se síly jedinců násobí - za předpokladu, že byla touto organizací mezi nimi vytvořena pozitivní interakce.

Od lhostejnosti k iniciativě vede cesta ne tak trháním býlí lhostejnosti, jako spíš kypřením půdy iniciativám.

K vavřínovému věnci se přijde s nejmenší námahou nikoli pracným sekáním ratolestí a jejich splétáním, ale useknutím hlavy, na níž se už vavřínový věnec nachází. V případě vavřínových věnců totiž bývá otázka jejich panenského původu jen zřídka šetřena.

Má-li mlčení jako odpověď na otázku pozitivní informační hodnotu, byla ona otázka nepochybně formulována správně.

Ozvěnou ticha je ticho. Ticho je bodem invariance transformace zvané ozvěna.

Získávat pro svůj názor může člověk přesvědčováním cestami důkazů anebo podněcováním cestami citů.

Přírodní výběr je mechanismus založený na principu "pokusu a omylu" (trial and error). V bohatém prostoru možných alternativ najde se některá více než jiné schopná adaptovat se, "padnout" jim - a ostatní odsoudit k nevzniku, živoření a zániku.

V soukromém podnikání je motorem aktivity zisk. Ve státní instituci, jakou je například univerzita, kde má zaměstnanec svůj plat zaručený v podstatě nezávisle na iniciativě a někdy i na výkonu, může být motorem aktivity ctižádost.

Schopnost nadchnout se a schopnost kriticky posoudit nemusejí jít spolu ruku v ruce - neměly by se však vzájemně odpuzovat a vylučovat.

V našich zeměpisných šířkách se zvířata - vedena pudem sebezáchovy - před zimou přecpávají, aby si vytvořila zásobu tuku, z něhož tráví v hladové zimě. Člověk se přecpává před příchodem zimy, v zimě i na jaře a v létě - možná proto, že díky své fantazii si umí představit hrůzu hladovění kdykoliv, nezávisle na roční době.

Sečítání a odčítání vytváří nové pohybem v jediné dimenzi. Násobení a dělení vytváří nové přechodem ze dvou dimenzí do dimenze třetí.

Největším nepřítelem potkana je člověk. Největším dobrodincem potkaního rodu je lidstvo.

Myšlení je neodmyslitelnou součástí člověka.

Žádný zákaz nevyhubí důkaz.

Vlastní chyba zdá se vždycky omluvitelnou.

Základní schopností a podmínkou lidské interakce není schopnost mluvit, ale schopnost naslouchat.

V celém vesmíru platí zásada, že - podle zákona gravitace - tělesa se pohybují tak, jak určují ta z nich, jejichž hmotnost je větší. Když v celém vesmíru - proč by to nemělo být dost dobré i pro poměry na docela nepatrné Zemi ?

Píle je vlastnost dozajista chvályhodná - ovšem až poté, co ses ujistil, že to, co má být činěno s pílí, má smysl, aby činěno bylo.

První zkušenost působí nejsilněji. Zkušenost příliš často opakovaná dokonce zvyšuje netečnost.

Uvažuje-li člověk o svých schopnostech, bývají jeho představy podstatně košatější než je skutečnost.

Velikost a zvláštnost člověka není v ostrosti jeho smyslů a síle jeho svalů. Odvozuje se od schopnosti člověka uvědomovat si svoje místo ve světě, s jeho možnostmi i omezeními, a ve schopnosti uvědomovat si, že si je vědom.

K základním problémům tohoto světa patří problém negativní korelace znaků "dobrá vůle" a "vlastnictví prostředků a moci": ti, kdo mají dobrou vůli, nemají prostředky a moc, zatímco těm, kteří moc a prostředky mají, chybí dobrá vůle.

Mládí je v ontogenezi člověka obdobím, kdy se patří příklady brát, stáří je období, kdy se patří příklady dávat.

Výhradně sám sebou zaujat může si dovolit být jenom opravdový velikán - jinak vzniká podezření, že dotyčný není schopen svým zájmem příliš obsáhnout. Ovšem, kdo je doopravdy velký, obsáhne vždycky víc než jenom sebe.

Aby se Přemysl stal českým knížetem, musel se zřeknout páru volů. Položil si někdo otázku, zdali Přemysl svého rozhodnutí později nelitoval ? Nebo se obecně soudí, že se mu za onen pár volů dostalo v budoucnu mnohonásobné náhrady ?

Je to sice otázka poněkud ahistorická, ale - lze si představit, jak by se byly vyvíjely české dějiny, kdyby byl býval na Vyšehrad přinesl kanec Bivoje ?

Pokud mlčíš, můžeš být stejně dobře považován za mudrce jako za hlupáka.

Kdo věří, že je neomylný, mýlí se. Kdo věří, že se mýlí, nemýlí se.

K pravdě se nelze prolhat.

Lidské ruce a nohy nemají šanci proti žraločím ploutvím a ocasu. Celý žralok se vším všudy však nemá šanci proti lidskému mozku.

Paměti poctivě napsané by nutně musely být přehlídkou promarněných příležitostí.

Obracet kolo dějin je obtížné - snazší je zpochybnit jeho směr.

Jak ukazuje historie, pokrok probíhá obvykle plížením.

Člověk je, stejně jako všechno živé, článkem uzavřeného řetězu tvořícího podstatu pozemského života. Od ostatních článků se liší tím, že si svou roli uvědomuje a že získal sílu ovlivňovat i další články, jichž se dotýkat mu nebylo dáno.

Ukázka podmíněnosti racionálního řešení situace: jestliže se lidé opakovaně otloukají o vyčnívající roh stolu, je výhodnější ovázat stůl, aby se nemuseli ovazovat potlučení. Radikálnějším řešením by ovšem bylo - stůl vyhodit.

Naše kultura operuje i ve svých docela všedních projevech se spoustou mlhavých pojmů. Tak třeba - Kolik vlasů už definuje holohlavost ? Anebo jsou to chybějící vlasy, co je kritériem ? Dodnes tak nevíme, zdali byl děd Vševěd plešatý.

Zradit (jiného) udáním anebo zapřít (sebe) odvoláním názoru se má k sobě jako vymýšlení nevhodných dat anebo jejich vynechávání v experimentálním měření.

Počet lvů určuje, kolik bude žít zeber. Platí to však i obráceně - o tom, kolik přežije lvů, rozhoduje počet zeber. Platí tedy - čím víc lvů, tím méně zeber, a čím méně zeber, tím méně lvů. Takže vlastně: snížený počet lvů je důsledkem zvýšeného počtu lvů.

Čím víc danou věc poznáváš, tím víc vynikají a do popředí tvé pozornosti se dostávají její nedostatky. A ty tě buď odradí a odpudí, takže se věci zřekneš - anebo s ní ti splynou jako její součást, která neruší, ale naopak ...

Než se řízne, má se dvakrát měřit. Z toho jednou se má měřit řezané a druhé měření se má využít k ověření kvality řezného nástroje.

Člověk je marnotratný syn matky Přírody. Otázkou je, zdali neprohýří možnost vracet se.

Otázku "Proč ?" lze řetězit - článek po článku. Až se pak jednou při tom zastavíš, zjistíš, že na opravdu poslední "Proč ?" odpověď není.

Podstatná část obrozeneckého úsilí českého národa byla vyvinuta pod vlivem falšovaných starých rukopisů, snažících se dokázat jeho dějinnou oprávněnost. Lze ovšem soudit, že národ, schopný najít v sobě sílu a um k takovému výkonu sama sebe vyhecovat, dějinné oprávnění má.

Vyslovit žádá si menší odvahu než napsat. K vyslovení nás dohánějí emoce vznikající tváří v tvář posluchači, které ustupují při psaní do pozadí, učinivše místo rozumu.

Nevědomost sice nečiní hříchu - nezbavuje však povinnosti napravovat způsobenou škodu.

Kdyby všichni žáci důsledně a bezvýhradně respektovali své učitele, vývoj by se zastavil. Z toho ovšem neplyne, že každý žák, který svému učiteli vzdoruje, je zárukou budoucího pokroku.

Poznání rozbíjí iluze, nebrání však snění.

Fantazie je divoký, nespoutaný mustang. Teorie je kůň podstupující proceduru krocení, sedlání a zapřahání s úmyslem ujistit se, že je schopen nosit jezdce či tahat vůz.

Počítání, které nepočítá s možností chyby, je chybné počítání.

Předvídat - znamená umět si představit možné cesty a umět odhadnout šanci každé z nich.

Sociologie může vyvolávat nepříznivý dojem také díky tomu, že se pokouší vysvětlovat nepříjemné situace a problémy. Radostné životní situace zvládají totiž lidé snadno sami.

Průmyslová revoluce páry a průmyslová revoluce elektřiny demonstrovaly, že prací hlavy lze ušetřit práci rukou. Průmyslová revoluce éry počítačů dokázala, že prací hlavy dá se ušetřit práce hlavy.

Z jistého úhlu nazíráno je archeologie vlastně historií mezigeneračního zlodějství.

Hlásá-li pravdu blázen, má to výhodu: dá-li se taková pravda obtížně popřít, dá se alespoň snadno zlehčit.

Život je smrtelná, dočasně léčitelná choroba.

Nejspolehlivější způsob jak udržet žízeň je hasit ji alkoholem.

Rozum člověku říká, že jeho přirozeným stavem je pohyb - chůze či běh. Tělo však odmlouvá, jsouc přesvědčeno, že jeho přirozeným stavem je klid - nejlépe v posteli.

Občas se projevit jako pitomec je lidsky normální. Překročí-li však frekvence pitomostí jedince jistou mez, je tím založen důvod k úvaze o nemoci.

Smrt je poplatek za použití života. Těm, kterým byla odepřena možnost se narodit, se poplatek promíjí.

Rozum patří k substancím v alkoholu dobře rozpustným.

Mládnout při ztrátě sebekontroly znamená dětinštět.

Lidská mysl musí dokázat strávit mnohé z toho, co by lidský žaludek nikdy nestrávil.

Káráš-li své dítě, káráš tím i sebe. Napomínání vlastních dětí je jistý druh sebekritiky.

Byl to takový lhář, že ani jeho parte nikdo nebral vážně.

Ukázat zuby může být spolehlivý způsob jak nemuset kousnout.

Od jistého věku počínaje jsou únava a bolest pro člověka nejspolehlivějšími indikátory, že ještě neumřel.

Délku života zvyšuje opatrnost, hodnotu života statečnost.

Nejlepší ošetření rány je - vyhnout se jí.

Jisté přenosné choroby přenášejí se obvykle ležením.

Žízeň a hlad mohou spolu zápasit, ale nemohou nad sebou zvítězit.

Rozumné břicho nevyčítá hlavě, že myslí především na sebe.

Některým chorobám dá se vyhnout poměrně snadno - stačí vyhýbat se doktorům.

Připíjení na zdraví upevňuje především finanční zdraví výrobce lihovin.

Stomatolog zbavuje člověka zubů a iluzí.

K O M E N T Á Ř E 3

Statistická, kvantitativní definice pesimismu: pravděpodobnost, že padající krajíc dopadne namazanou stranou dolů, je větší než jedna polovina.

Právo a spravedlnost se k sobě mají jako cena a hodnota: stejně jako kolísá cena věci kolem její hodnoty vlivem tržního mechanismu nabídky a poptávky, přibližuje se právo spravedlnosti více či méně z té které strany v závislosti na hře společenských a politických sil, jejichž zájmy se promítají do přijímaných zákonů a jejich každodenní interpretace v soudních rozhodnutích.

Právo rozhodování zakládá povinnost odpovědnosti.

To, čemu říkáme odvážné tvrzení, je prostě tvrzení spojené s vysokým rizikem omylu.

Svět vědy není méně pestrý nežli svět jako celek - najdeš v něm poctivé dříče, fanatiky jdoucí za svou myšlenkou cestou necestou, lidi chladně kalkulující nad cenou intelektu a hodnotou duše, ale i podvodníky a hochštaplery parazitující na neprůhlednosti vztahů a řádu vědeckého světa. Jistý rozdíl je v tom, že ve světě vědy se i podvody a hochštaplerství dějí na poněkud vyšším stupni rafinovanosti než je obecně obvyklé.

Vědomě se zříkat teorie - a důsledně jednat pragmaticky, podle momentálních okolností a v závislosti na nich hledat optimum dalšího postupu - je také teorie.

Systém je dobře zorganizován, dokáže-li fungovat i bez ředitele. Důsledek: ředitel dobře zorganizovaného systému je tím lepším ředitelem, čím méně zasahuje do jeho řízení.

V matematice platí, že jedna a jedna jsou dvě - beze zbytku a bez podmínek. Sečítám-li však jedna a jedna ve světě reálných objektů, platí tento součet za podmínky, že sečítané objekty jsou stejné.

Objektivizace výkonů, spoléhající na subjektivní hodnocení hodnoceného, nemůže být objektivní.

Plýtvat důvtipem na přesvědčování nedovtipných je počínání nedůvtipné. Jistý problém zůstává ovšem v tom, zdali se ten, kdo se nedovtípil, měl v mém přesvědčování čeho dovtípit.

Věda není poháněna vnější silou rozpočtů a dotací. Věda čerpá z vlastních vnitřních zdrojů lidské vynalézavosti a iniciativy, kterou ovšem ovlivňují ony vnější zdroje mechanismy selektivní podpory, dávající některým směrům bádání bobtnat a jiné nechávající přisychat.

Nejvíce škody v lidských dějinách má na svém kontě lidská hloupost.

Za svou hloupost bojuje hlupák důsledněji než moudrý za svou moudrost. Zatímco ten druhý si uvědomuje relativnost každého názoru, počíná si první suverénně, protože jeho omezenost brání zviklání jeho přesvědčení.

K tomu, aby se viděl velkým, samolibému blbci postačí pouhá špetka chvály.

Informace se má k řeči podobně jako pomazánka ke krajíci chleba: namazána příliš tence chutná jalově a působí suše - ve vrstvě nadměrně tlusté je schopna vyvolat průjem.

Informace a plevel jsou jako pšenice a koukol. Podobně jako v obilném lánu, také na poli informace část plevele vyrůstá samovolně, nahodile. Zbylá část dostává šanci díky nedokonalosti, nedůslednosti a neschopnosti toho, kdo s informací manipuluje.

Mluvit umějí mnozí - ale jen někteří umějí říci.

Etickou povinností lidského intelektu je v záležitostech přírodní reality řád rozpoznávat a do záležitostí společenské reality řád vnášet.

V očích lháře lhaní je vlastně zvýšená pružnost myšlení.

Lží se může stát i pravda, která se zatoulala mimo ohradu podmínek a okolností.

Co jednou bylo pravdou, nestane se lží - může však přestat být pravdou.

Hodnota informace je podmíněna okolnostmi, za nichž vstupuje na scénu. Tak například sdělení, že hoří, má jinou hodnotu, hoří-li druhou minutu anebo druhou hodinu.

Pokud jde o překvapivost, má nepravdivá informace podstatně širší pole působnosti než informace pravdivá.

Měl dost důvtipu, aby si uvědomoval, že přihlásit se ke svým nápadům by mohlo ohrozit jeho slušnou pověst.

Kvalita humoru koreluje s množstvím rámusu jím vyvolaného jenom do jisté míry.

Umění strategie a taktiky je uměním zanedbávat právě to, co je v dané chvíli zanedbatelné.

Nikdo není zvědavý na pravdu, je-li to pravda o jeho slabosti.

Ve světě plném nespravedlností a křivd je přirozené, že pravdomluvný má pověst pesimisty a kdo chce vypadat optimisticky, musí nutně lhát.

Užívat rozumu není pro člověka právo, ale povinnost.

Na konci ví člověk spolehlivě především jedno: že měl začít úplně jinak.

Než proneseš svou řeč, zvaž, zdali uneseš kritiku.

Mnohé by nebylo nikdy vykonáno, objeveno či vynalezeno, kdyby člověk vždycky předem věděl, do čeho jde.

Za pravdivé špatné zprávy se poslům dostává relativně mnohem méně uznání než za nepravdivé zprávy dobré.

Hlavním bodem programu schůze byla příprava programu další schůze.

Logika dějinného vývoje: Ponížení - povstání - pověšení - zařazení pro výstrahu do čítanek.

Špatnou paměť je možno nahrazovat lepší představivostí.

Výklady těch, kteří si pamatují, jsou pouhé reprízy. Zato výklady zapomnětlivých jsou pokaždé premiérou ...

Z těch, kteří se dostali pod kolo dějin, jen málokterým byl přiznán pracovní úraz.

V případě historiků lhaní je profesionální deformace.

Kdo skáče do řeči, dokazuje svou neschopnost naslouchat.

Komu byla svěřena moc udílet odměny za prokázané výsledky, je v nebezpečí, že se v něm nahromadí pocit, jakoby uděloval ze svého - a vznikal mu proto nárok na protislužby se strany odměňovaných.

Obdiv omezuje a zavazuje - nemůžeš si dovolit zklamání.

Špatná zpráva je dvojnásob špatná, je-li pravdivá.

Obdiv hlupáků je stejný důvod ke znepokojení jako pohrdání moudrých.

Zbytečnost úředního spisu je prokázána, jestliže se po něm - nevyřízeném - nikdo neshání.

Kdo chce psa bít, hůl si najde. Kdo si pomohl k prospěchu ničemností, najde si vysvětlení, proč byla tahle ničemnost docela nevinná.

Výklad dějinné události zná alespoň tolik historických pravd, kolik měla ona událost účastnických stran.

Toho si více považujeme a vážíme, čeho jsme nesnadno dosáhli, co jsme vytvořili nejenom s láskou a nadšením, ale i s obavami, úzkostí, napětím, nejistotou a třeba i trochou zarputilé zloby.

S vyhasínající schopností žít pohasíná souběžně i touha žít. Je ovšem možné, že zmírňující se lpění na životě je klíčem, který ovládá schopnost přežívat ve fyziologickém smyslu. Rozhodně je to moudrý přírodní regulativ - jak dosvědčují komplikace v případech, kdy ona souběžnost a z ní plynoucí harmonie nenastoupily.

Většina z nás by to v životě dotáhla mnohem dál než to dotáhla, kdyby nemusela brát ohled na své schopnosti.

Příliš velký rozdíl mezi postavením a schopnostmi ohrožuje postavení.

Reklama nemění hodnotu věci - může však změnit její cenu.

Tři otázky pragmatické politiky: (1) Co se daným návrhem získá, (2) Co to bude stát a (3) Co lze získat a za kolik při volbě alternativních návrhů.

Věda není pouhý souhrn vědění. Věda je souhrn vědění vybavený průvodci, návody, katalogy a pořadači, které umožňují vědomosti kriticky interpretovat.

Věda se zabývá skutečností, jaká je - umění skutečností, jaká by být mohla.

Věda je uměním nacházet. Umění je uměním hledat.

Věda se ptá, proč je svět, jaký je. Umění se ptá, proč by svět nemohl být úplně jiný.

Umění advokátní obhajoby je uměním vybírat z faktů ty, které se hodí, tak, aby vznikl dojem, že bylo řečeno úplně všechno.

Politické rozdíly - definice: Anarchie: Když ti dají do zubů, dáš jim do zubů. Demokracie: Když ti dají do zubů, dáš je do novin.

Kritičnost oslabuje přesvědčivost.

Chybovat znamená onemocnět chorobou, vůči níž se postupně vytváří imunita. Blbnout znamená trpět chorobou schopnou vrátit se kdykoli znovu.

Pravda může být někde zajímavá a jinde ne. Nemůže však být místy platná a místy neplatná.

Poctivě a nápaditě sestavená statistika by měla přehlasovat jakkoli velké shromáždění nezasvěcených.

Ne všechno, co člověku podvědomí přivede na mysl, musí být nápad.

Nic se nestane nápadem bez kontextu.

Hlava nabitá věděním má hodnotu zdroje síly, motoru, vodní elektrárny - za předpokladu ovšem, že je ono vědění věděním o správném tématu.

Každá zkušenost je drahá - i za tu nejbanálnější se totiž platí ztraceným mládím, úbytkem síly, padáním zubů a vlasů a opouštěním ideálů.

Zkušenost je to, o čem člověk soudí, že mu muselo zůstat poté, co mládí zmizelo a nedostavila se moudrost - protože jinak by přestal platit zákon o zachování životní rovnováhy.

Vztah vědy a umění je mimo jiné i v tom, že vydat kritické zhodnocení sochy se odvažuje nejeden z těch, které by vůbec nenapadlo uvažovat o možnostech dláta ve svých rukách.

Pravdě se spíš dostane sluchu, není-li sdělována nudně.

Když se dvě lži hádají, pravdě svítá naděje.

Každá životní zkušenost člověka obohacuje - některá ho však zároveň mrzačí.

Dějinná spravedlnost neexistuje. Jediným nástrojem satisfakce může být dějinné pohrdání.

Znám spolehlivou metodu, jak zvýšit počet géniů mezi námi: stačí vzít za základ počítání vlastní názor každého o sobě.

Kdyby se věda zřekla verifikace svých tvrzení na základě principu nezávislých opakování, musela by do svých služeb přijmout princip zázraku a jasnozřivých proroctví.

Imaginace (představivost) je předpokladem úspěchu lidského počínání. Tento předpoklad se naplní, jestliže imaginace úspěšně přežije setkání s životní realitou.

Ve vývoji společnosti lze vystopovat už před tisíciletími úsilí organizovat její řízení tak, aby se dosahovalo výkonnosti zaručující uspokojení životních potřeb. Před staletími se objevují snahy učinit společnost spravedlivou. Při vymezování pojmu "spravedlnost" dospělo se k principu občanské rovnosti. Při tom jsme pochopili, že tato rovnost nemůže být postulována jako rovnost aktuální, ale jako rovnost šancí, příležitosti, tj. jako rovnost v možnosti. Stále důrazněji se přitom ukazuje, že hlavní hybnou silou je úsilí nerovných vyrovnat se těm, kteří jsou považováni za lépe si stojící.

Peníze držíme pod zámkem, informaci pod pokličkou.

Člověk je tvor žijící v paradoxu: co mu jde snadno, to ho nudí - a co by ho bavilo, o tom záhy zjistí, že mu pro to chybí vlohy.

Stovka hlupáků nevypotí myšlenku, na niž hravě stačí jeden moudrý. Stovka hlupáků však dokáže rozšířit heslo právě tak účinně jako stovka mudrců - a možná účinněji, protože se nebudou zdržovat rozpaky nad případnými nedůslednostmi a nedokonalostmi hesla.

Naše globální regulační zásahy se podobají počínání člověka, který přemnožení myší řeší nasazením koček, následné přemnožení koček nasazením psů atakdále, přičemž se jako jediné účinné opatření schopné přerušit tento řetěz jeví nasazení takového článku, který poskytuje možnost být lidmi konzumován.

Díky své vynalézavosti dokáže člověk cokoli objevit - a po čase také škodlivost čehokoli prokázat.

Přivedení nápadu na svět řídí se společenskou hygienou jenom částečně: nápady se rodí na zablácené ulici i ve vybavených sanatořích univerzitních pracoven.

Existence kohokoli z nás představuje konečný prvek v nekonečném procesu existence světa - ovšem prvek, kterého kdyby nebylo, nekonečná existence světa mohla by svou cestu odklonit.

Také choroby přechodné mohou být přenosné.

Svobodné myšlení leckdo by s potěšením vyměnil za svobodné vyhazování.

I ty myšlenky, které byly počaty inspirací v empirické zkušenosti kolektivu, přišly na svět spíše porodem v osamění.

Žvanění neodstraňuje prázdnotu - brání však jejímu vnímání a uvědomění si její existence.

Podivínství těch, kteří vybočují z konvencí přiznávaných mezemi standardního chování nás jakýmsi zvláštním způsobem uklidňuje - proč by se mělo ode mne čekat mimořádné, když jsem normální ?

Velikášství vylučuje velikost.

Bývá obvyklé úsudek o díle zakládat na úsudku o člověku. Proto jsou lépe hodnoceni ti, kteří dokáží být známí, nežli ti, kteří dokáží být dobří.

Každý, koho dokáže napadnout myšlenka, dokáže být nebezpečným.

Člověk by měl jít příkladem. Není však nezbytné, aby ten příklad šel úplně snadno vyřešit.

Pojem mnoho- či málomluvnosti je relativní - tak například zaplnit svou řečí čtvrthodinu z hodiny je málomluvnost, sedí-li za stolem dva - a mnohomluvnost, sedí-li jich tam dvacet.

Přehnaná skromnost je druh vychloubání.

Je nevhodné usilovat říci všechno, co o dané věci víš. Žádoucí je říci tolik, kolik je k pochopení sdělovaného třeba - s ohledem na schopnost naslouchajícího chápat.

Čím méně znalosti, tím více kritičnosti.

Je těžké mít výhrady vůči tomu, kdo tě vytrvale chválí.

Tvůj talent mohou tvá slova dokazovat - ale jenom tvé činy jej mohou dokázat.

Zárukou úspěšného vysvětlení není co nejúplnější podrobnost - ale podrobnost přiměřená situaci.

Vtip je kořením života. Samotné koření konzumovat je ovšem nezdravé a vlastně nesnesitelné.

Naše sebevědomí je posilováno velikostí úkolů nám ukládaných. Naše sebevědomí je zvikláváno velikostí úkolů nám ukládaných, jež jsme nedokázali vyřešit.

Vysvětlení není omluvou - vysvětlení odpovídá na (třeba nepoloženou) otázku - jak se věci děly. Omluva je povinna zdůvodnit, proč nebylo možno do dění zasáhnout a usměrnit je tak, aby nebylo třeba omlouvat se.

Čím tlustší kniha, tím víc namáhá čtenářův mozek - možná. Rozhodně však platí, že čím tlustší kniha, tím víc namáhá (svůj vlastní) hřbet.

Hledání pravdy je hodno obětí - jsou-li to oběti hledajícího.

Sklenka dokáže jednou inspirovat a jindy otupit - záleží na tom, co se jí zalévá.

Komu zdlouhavě dochází, ten zkrátka přichází.

Nestravitelnost sdělovaných poznatků bývá nestravitelností sdělování, nikoli nestravitelností poznatků. Podobně jako tuhost bifteku nezavinil vůl, ale kuchař.

Kdyby se někdy lidem podařilo najít způsob jak ovlivňovat počasí a programovat ho - byl by tu další důvod k sousedským rozmíškám, parlamentním interpelacím a válkám mezi státy.

Umění předpovídat je uměním nalézání rovnováhy mezi určitostí předpovědi a její spolehlivostí.

Abys stanovil směr své cesty, nestačí znát cíl. Navíc je třeba vědět, kde jsi.

Bývá obtížné uskutečnit změny systému pouze vnitřními silami systému. Tyto je snazší mobilizovat podnětem zvnějška, majícím dostatečný respekt a schopným poskytnout oporu vnitřní vůli ke změně.

Skutečné jednání člověka je kombinací plánu a jeho kontroly metodou pokusu a omylu, komplexem pravidel a improvizace, spoléhání a hledání, horečného snu i tupého bdění.

Častá změna názoru může být dokladem bouřlivé intelektuální aktivity - anebo také dokladem horlivého sledování měnících se poměrů.

Nevyčítej léku, že působí jinak než diagnóza předpokládala - dokud ses nezeptal diagnózy, zdali si je jista sama sebou.

Kdyby se svět lidí, jací jsou, změnil na svět lidí, jakými se tito domnívají být - ocitli bychom se na zcela jiné planetě.

Zdaleka ne každý poradce kvalifikovaný pro řízení vybraného úseku správy země si kvalifikovaně poradí s ženou, kterou si kdysi vlastnoručně vybral.

Příjemná pravda se obejde bez důkazů - nepříjemnou je třeba prokazovat dvakrát.

Jestliže ti předhazují neurovnanost myšlenek, uvědom si, že potíže s jejich rovnáním nepodstupuje především ten, kdo nemá co rovnat.

Rozhodování je něco jako zátěžová zkouška - podle způsobu, jakým se rozhodují, můžeš lidi třídit velmi účinně.

Tvá včerejší lež vzala důvěryhodnost tvé dnešní pravdě.

Miligram lži dokáže zpochybnit kilogram pravdy.

Civilizace je úsilí dosáhnout toho, aby se lidé dokázali vzájemně poškozovat a hubit, aniž by důvodem tohoto počínání byla snaha své bližní sežrat.

Zklamat se znamená přiznat si neschopnost předvídat.

Nespokojenost vede k pokroku a infarktu. Někdy není úplně jasno, co je přitom účinek hlavní a co vedlejší.

Absolutní odvaha pramení z absolutní znalosti stejně jako z absolutní neznalosti.

Kdo myslí, váhá.

Dokážeš-li zařídit věci tak, aby sis nepřipadal jako blbec, můžeš dosáhnout uspokojení - ne však radosti.

Z trpaslíka sebelepší výživa obra neudělá.

Jestliže pravda obvykle bývá ošklivá, potom jsou přetvářka a lež úsilím vylepšit estetický účinek.

Antropologie je věda o tom, jak lidé vidí člověka.

Polovzdělanec je nebezpečný zejména tím, že mu chybí skromnost.

K problémům pologramotných patří neschopnost představit si, že jsou literární výtvory, jež vylepšit nelze než novým napsáním - jindy, jinak a pokud možno někým jiným.

V přírodním prostředí princip přirozeného výběru znamená, že se prosadí jedinci nejlépe přizpůsobiví okolnostem. V prostředí společenském to znamená, že dostane-li se k moci trpaslík, začne se i jeho okolí hemžit trpaslíky.

Kdo na vlastní myšlenku nemá, pořád ještě může mít na to, aby ji adoptoval negací myšlenky někoho jiného.

Nesnaž se vypadat příliš inteligentně - mohl bys mít potíže, až od tebe začnou vyžadovat, abys inteligentní byl.

V subjektivních záležitostech neexistuje objektivní rozhodování.

Těžko můžeš předpokládat, že oponent uzná tvou pravdu, jestliže do sporu vstoupil přesvědčen, že žádnou pravdu mít nemůžeš.

Opravdové poznání je školou skromnosti.

Naše spory neznají vítěze a poražené - ale jenom překřičené a vykřičené.

Vítězství v diskusi není záležitostí síly pravdy, ale síly hlasu.

Pravda o dané věci, jednou prokázaná, je věčná. Přesto však ztratila smysl, jestliže pominula věc, jíž se ona pravda týkala.

Proto je na světě tolikrát víc blbců než géniů, že je tolikrát snazší přizpůsobit se blbci než géniovi.

Tam, kde se připouští, aby kamarádské vztahy vylepšovaly odborná hodnocení, se stejně samozřejmě připouští, aby odborná hodnocení odsuzovala hodnocené jen proto, že je hodnocen protivník.

Komu záleží na oblibě, tomu by nemělo záležet na pravdě.

Z paradoxů kolem vědy: Kdybys dnes požádal, aby tě habilitovali na základě spisu, který jsi sepsal před čtvrt stoletím, ve většině oborů tě odbudou - protože tvá práce zastarala. Kdyby tě však byli bývali habilitovali s týmž spisem před čtvrtstoletím, mohl bys být docentem i dnes, třeba jsi za posledních dvacet pět let neuveřejnil nic dalšího.

V akademické obci, na katedrách a ústavech uměleckých, výtvarných a literárních oborů, se nacházejí specialisté dvojího druhu. Ti první umějí udělat obraz, sochu, zkomponovat nebo reprodukovat skladbu či napsat román - ale jen mlhavě tuší, jak k tomu vlastně došlo, že udělali. A pak jsou tu ti druzí, kteří sice udělat neumějí, zato ale umějí vyložit, soustavně a přesvědčivě, v tříhodinové přednášce s dvouhodinovým seminářem, v průběhu dvou semestrů, jak se to dělá, aby se udělalo.

Právnická solidarita je schopnost zařídit věci tak, aby jedni právníci formulovali zákony pomocí slov a vět, jejichž nedokonalosti a dvojsmyslnosti poskytnou ostatním právníkům základnu výnosného živobytí.

Už jako student byl snob - propadal jenom u profesorů a akademiků.

Právní vědu je možno interpretovat jako lingvistickou patologii, živící se pitvou a biopsií nedůslednosti přirozeného jazyka.

Zákony by měly být výhradně a důsledně sepisovány v jazyce dokonale mrtvém, v němž se význam a smysl pojmů ani syntaxe nepoddají chtění autora.

Svět není logický ani spravedlivý. Svět je bastard vzniklý zkřížením Chaosu a Škodolibosti.

Větší díl síly, kterou lidé vládnou, se spotřebovává na neutralizaci jiné síly z tohoto množství. Toto znehodnocování, tato anihilace se děje bez užitku. Zabránit mu (jí) je potenciálně v moci organizace, jenom ona rozhoduje o tomto nejúžasnějším plýtvání, jaké si vůbec lze představit.

I kdyby se bylo dílo Stvoření bývalo nepovedlo, těžko hovořit o zmetku, protože chybí norma.

Anatomické řešení ústrojí urogenitálního lze interpretovat jako konstrukci velice úspornou a účelnou: zatímco v mládí se mužský zajímá, jak zajistit plné vytížení druhé části jeho funkce, má ve stáří plno starostí se zajištěním bazálního provozu první části funkce.

Pravda bývá jednoduchá (a proto levná), lež bývá komplikovaná (a proto drahá). Jenomže my lidé jsme už tak uděláni, že si levných věcí nevážíme.

Někdy člověk lže proto, že říci pravdu, nikdo by mu nevěřil.

Myšlenku, která přišla, můžeš znásilnit. Žádným násilím však myšlenku nedonutíš, aby přišla.

Na nesmyslnou otázku neexistuje smysluplná odpověď.

Nechápat může být trapné - uvědomuješ-li si, žes nepochopil. Jestliže si to neuvědomuješ, může být nechápání docela příjemné.

Fakt jako takový nemůže být urážlivý - je hodnotově neutrální. Fakt se případně stává urážkou poté, co byl interpretován v jistých souvislostech.

Z hlediska lidských hodnot nazíráno - novodobé dějiny jsou hra, v níž vystupují staré postavy v nových kulisách.

Vlastní krví nejsnáze se upisuje hemofilik.

Je menší potřeba kritiky, kde je dost velká spotřeba sebekritiky.

Jedním ze znaků civilizace je, že kritériem pravdy se stává razítko.

Naše civilizace už dávno netrvá na civilizovanosti.

Svět v přírodním, lidmi nedotčeném stavu zvykli jsme si označovat jako chaos. Lze se domnívat, že nejvýstižnější název pro stav světa kontaminovaného lidskou řídící činností, je - zmatek.

Zatímco omyly hýří fantazií, pravda zůstává nevynalézavá, nudná a šedivá.

Snad každý vědecký objev nese s sebou nebezpečí nežádoucích vedlejších účinků, stejně jako hrozbu zneužití. Je ovšem také pravda, že jedinou absolutně důslednou prevencí těchto nežádoucích účinků a možného zneužití vědeckých objevů by mohlo být pouze odstranění vědy z lidské kultury - což nelze učinit bez toho, že by se změnila samotná podstata lidství.

Ve vědě rizikem rozumí jedni riziko omylu na cestě vedoucí k poznání podstaty zkoumané věci - a jiní riziko klopýtnutí na dráze kariéry.

Jak věřit pravdě, když mi nelichotí ?

Řídit univerzitu je velice obtížné - a velice zbytečné.

Kdyby se tu a tam nevyskytlo nenormální, neobvyklé a nepřirozené, tj. vymykající se z představ a mezí normálního, obvyklého a přirozeného - vývoj by se zastavil.

Vývoj zahrnuje nejenom pokrok, ale i regres, patologickou úchylku, zpátečnictví, diktaturu, fašismus i komunismus.

Naslouchat může být člověk ochoten či neochoten - rozumět schopen anebo neschopen.

Abstraktní idea může posloužit jako deštník - čím abstraktnější a testu konfrontace s životní zkušeností vzdálenější, tím hrubší patologii schová v suchu před deštěm kritiky, rozumu a lidskosti.

Leckdy si troufáme tvrdit, že jsme pronikli k podstatě věci, ještě dřív, než jsme si stačili ujasnit, o jakou věc se vlastně jedná.

Spěch dokáže zabránit myšlení stejně účinně jako absence mozku.

Člověk vlastně netouží být velkým. Na čem mu záleží, je - zdát se být velkým.

Provincialismus není vlastností místa bydliště ani stavu cestovního pasu. Provincialismus je stav ducha a způsob existence mysli.

Omyl je krok učiněný navíc, díky čemuž vznikla možnost ušetřit si jiné kroky navíc.

K pravdě vede schůdnější cesta krajinou chyb než krajinou zmatků.

Kdo je ochoten místo pravdy přijmout pravděpodobnost, ten místo omylu zaplatí nejistotou.

S lidmi, kteří někdy lžou, není potíž v tom, že lžou, ale že se neví, kdy lžou.

Soudce odměňovaný podle výše trestu a učitel odměňovaný podle žákova vysvědčení se nebudou chovat nezávisle.

V dimenzích jako jsou fantazie, schopnost abstrakce, smysl pro humor máme každý svou hranici. Lidi pod touto hranicí jsme náchylní podceňovat, blahosklonně trpět, povzbuzovat. Lidi nad touto hranicí špatně snášíme, dráždí nás, kritizujeme je a v nejlepším případě s výhradami tolerujeme.

Kdo nezvládl roli žáka, tomu nad jeho síly byla by role učitele.

I docela dobrý učitel, někdy životem instalován do postavení žáka, bývá docela mizerný žák.

Zásada - tohle neudělám, protože mám pocit, že se to dělat nepatří - hraje naštěstí v životě lidí mnohem důležitější roli než by se mohlo zdát.

Zvyk reguluje jednání lidí významněji nežli konstituce. Důležité je, aby se konstituce podílela na vytváření zvyku.

Možná neuškodí občas si připomenout, že symbolem školy, jež má být v ideálním případě hrou, byla v praktických situacích také rákoska. Jistá míra donucení, násilí v dobrém úmyslu, se zdá být pro vývoj osobnosti nevyhnutelná.

Říká se, že myšlení bolí a nápady že se rodí v procesu namáhavého přemýšlení. Soudě podle tváří v okolí, zjevně nedotčených námahou ani bolestí, měla by být statistika zrozených nápadů a myšlenek docela skromná.

Jestliže jsi dáván za příklad, funguješ jako lék. Nemělo by tě proto překvapovat, že jsou někteří na tebe alergičtí a přecitlivělí.

Myslit znamená (1) umět v dané situaci položit otázku tak, aby vyjadřovala problém, o který v situaci jde a (2) umět hledat (a někdy i nacházet) metody řešení či odpovědi na položenou otázku.

Společenské zákony je rozumné chápat jako zákony statistické: vypovídajíce o společenských třídách a vztazích mezi nimi, popisují totiž určité populace. Jinak by bylo jen těžko pochopitelné, jak se mohl továrník Engels stát spolutvůrcem teorie předpovídající zánik třídy, jejímž byl sám příslušníkem.

Je nesnadné odhadnout, do jaké míry je "slušnost" lidí regulována vnějším tlakem (obavou z trestu, případně ztráty společeské prestiže) a nakolik je produktem vnitřní potřeby lidí chovat se právě tak, jak se chovají.

K O M E N T Á Ř E 4

V učebnici praktického lékařství chybí jedna kapitola: Jak léčiti nemocného lékaře.

Od chvíle, kdy se jako nemocný začneš podrobovat terapii, ztrácí se přehled, nakolik jsou tvé potíže způsobovány nemocí a nakolik jejím léčením.

Genetický mechanismus je moudré zařízení, kterým matka Příroda zachovává jedince, bez toho, že by bylo třeba do příštích generací se vláčet s chybami a poruchami, které během svého života stačil nahromadit.

Člověk přestává být, aby jiní mohli začít být.

Smysl života volíme podle různých kritérií - podobně jako si jeden vybírá potravu tak, aby mu co nejvíc chutnalo, zatímco jiný s ohledem na to, aby měl pravidelnou stolici.

Hlavními známkami života člověka je přijímání potravy a názorů a vyměšování nestrávených zbytků - tj. odpadu a vlastních názorů.

Nejúspornějším lékem je kapka naděje.

Úlohou slepého pokusu je zabránit pošilhávání.

Kdo nepochybuje - chybuje.

Hlupák = informační panic.

Stručnost není pojem absolutní, ale relativní: titěrné myšlence je pětiminutový projev rozvláčný, velkému nápadu může být půlhodina příliš stručná.

Grafoman je člověk, jehož spánek ruší představa, že se někde může povalovat papír, který on nepopsal.

Nejnáruživější je grafoman, který nikdy nic nenapíše - a který prožije život přípravou na psaní.

Grafoman je člověk dávající přednost spánku na železné posteli - protože dřevo potřebné ke zhotovení dřevěné postele může být zpracováno na papír.

Dvě fáze interakce jedince a společnosti: (1) dovolávat se a (2) odvolávat se.

Dokázat uvidět nové není jen věcí vidění, ale i představivosti.

Dobré a zlé není předmětem nadání a specializace - ale charakteru.

Pravda přijde zpravidla draho - lež bývá lacinější - je to však ten druh přepychu, který by si měl člověk dopřát tak často, jak jen je to možné. Nemělo by se totiž zapomínat, že nikdo není dost bohatý, aby si mohl kupovat věci laciné.

Dobrý obhájce bude hájit zloděje, i kdyby ho cestou

do soudní síně okradli.

Většina z nás neví, co chce. Z oné menšiny, která to ví, většina neumí své přání srozumitelně formulovat. A z oné menšiny, která je schopna kvalifikovaně se vyjádřit, většina nedostane na svůj požadavek žádnou odpověď.

Podstata pokroku spočívá v úsilí těch zaostalejších vyměnit své stávající problémy a omyly za problémy a omyly těch, kteří jsou z neznámých důvodů považováni za pokročilejší.

Trpět ve jménu myšlenky, představy, zásady je hodno důstojnosti člověka a je schopno dát jeho životu smysl. Trpět proto, aby se dalo najevo, že se trpí, je projevem malodušnosti.

Podobně jako letět znamená - znásilňovat gravitaci, myslet znamená - pohrdat přízemností a z ní proti sobě formovat frontovou linii nepřátelství.

Mezi těmi, kteří usilují usměrňovat, zdaleka ne všichni znají směr.

Víra je na místě tam, kde končí důkaz a možnost dokázat. Víra nenahrazuje úsudek - doplňuje jej.

Mluví-li se o širokém spektru, jen někdy bývá předmětem diskuse "vzdálenost" počátku a konce, odleva do prava, od kraje ke kraji. Někdy jde spíš o to, že se při dané šíři rozlišují podrobnější detaily, že je uvažováno více možností než se uvažovalo doposud. Takže - široké spektrum charakterů nemusí znamenat, že byli přivzati světci a zlotřilci, ale že se mezi námi "ne zcela špatnými, malými lumpy" provádí jemnější klasifikace. Šíře spektra rovná se počtu rozlišovaných možností.

Kdo pravou rukou sepisuje zásady, z nichž levou rukou pro sebe reklamuje výjimku - jakkoli rafinovaně přesvědčoval, nepřesvědčí.

Věda není demokratická - stejně jako se o platnosti jejích zákonů nerozhoduje hlasováním a vůlí většiny, nemá ani každý stejnou šanci poznat, protože talent a píle nebyly přírodou rozdány rovnoměrně. Demokratismus vědy je ovšem v tom,že plody poznání jsou přístupné všem - ať poznali nebo ne - svými důsledky a vlivem na kvalitu života.

Třebaže o tom teorie informace neříká vůbec nic - praxe sdělování nás denně přesvědčuje, že rychlost toku informace závisí zřetelně na tom, o čem ta informace je. Tak například - zatímco zpráva o nutnosti zlepšit pracovní morálku vůbec na místo určení nedorazí, je zpráva o udělení mimořádného volna zachycena rychlostí světla, se spolehlivostí stoprocentní.

Paradox historického hodnocení: Poté, co ztratila svou platnost, klesají hodnota i cena mince k nule - aby pak hodnota s uplývajícími roky postupně narůstala, zatímco cena zůstává i nadále nulová.

Statistiky nelžou - zato ti statistikové !

Podstatou výmluvy nemusí být lež - ale jednostranný výběr argumentů pro a pominutí argumentů proti.

Názory dětí nejsou překvapivé svou vynalézavostí, ale naopak - tím, že je neomezuje vynalézavost autocenzury, obvyklé u dospělých.

Zákaz věci nezvyšuje její hodnotu, zvyšuje však její cenu.

Úloha pravidla je stejná jako úloha cesty - usnadňovat pohyb, aniž by se vylučovaly alternativy.

Pochopení je výsledkem pochopitelnosti toho, co se vykládá, a chápavosti toho, komu se vykládá.

Sebehorlivější zdůrazňování, že nejsi žádný blbec, z tebe mudrce neudělá.

Einsteinovou teorií relativity ztratily hodiny svou jistotu.

Z hlediska statistika je falšování dat těžším zločinem nežli uškrcení tchýně.

Hledat, co už jiní našli, objektivně znamená ztrácet.

Na počátku bylo Slovo - praví Bible. To bylo na počátku, od něhož se odvíjelo stvoření světa. Na počátku naší doby byla dvě slova - glasnosť a perestrojka - jimiž dala diktatura najevo, že přestala věřit v budoucnost svého vlastního osudu.

V mládí se člověk řídí více pocity a méně rozumem - takže se neustále přepočítává. Ve stáří se řídí především rozumem - což znamená, že všechno přepočítává, protože jeho ochablé pocity se nechávají odsouvat bez odporu na vedlejší kolej.

Chtěje odhalit celou pravdu o sobě, leckdo rozepíná košili a stahuje kalhoty. To by, nakonec, tolik nevadilo, jako vadí nepříjemný fakt, že tímto způsobem o sobě skutečně říká všechno.

Ze slovníku synonym: Člověk v zajištěném postavení = odsouzený na patnáct let v druhé nápravné skupině.

Gramatika větu neživí ani nešatí - kontroluje, nemá-li díru v punčoše a zablácené boty.

Umění psát je čarodějnictví schopné z pouhých třiceti písmen vytvářet světy lidí i člověka, natolik živé, že čtení toho, co z oněch pár písmen bylo vytvořeno, dokáže lidi rozesmát, rozplakat, přivádět k úžasu i rozhořčení.

Prorok, který nechce ohrozit svou kariéru, se důsledně vyhýbá proroctvím blízké budoucnosti - a omezuje se na předvídání o době, kdy už bude bezpečně chráněn před konfrontací se skutečností.

Člověk, kterému už na ničem nezáleží, je vlastně mrtev - a není nijak zvlášť podstatné, že ještě jeví některé známky života, jako je přijímání potravy a vyměšování.

Nemálo lidí je silných tím, že okázale dávají najevo svou slabost, spoléhajíce na tu ze zásad civilizované společnosti, podle níž slabí mají být šetřeni. I takhle slabý může se stát silným.

Člověk hlasitě zdůrazňující, že už ničemu nevěří, činí tak obvykle v zoufalé snaze provést další pokus najít, čemu věřit by stálo za to.

Civilizace pokročila natolik, že zachování jednoduchého přirozeného životného prostředí žádá si složitých umělých opatření.

To, že kdekdo chce mít v dané věci svou vlastní pravdu, by nijak zvlášť nevadilo - nebýt toho, že tito ze svých pravd odvozují rozhodnutí a opatření, jejichž uskutečnění se vzájemně popírají a vylučují.

Čeština patří k jazykům majícím jediný výraz "jazyk" současně pro označení řeči jako nástroje komunikace, sdělování, i pro označení anatomického orgánu, který, umístěn v dutině ústní, slouží k realizaci smyslu zvaného chuť. Lze proto soudit, že čeština jako řeč má úzkou vazbu na chuť a že Češi právě tak s chutí řeční jako mluvení vychutnávají.

Málokdo se tak dovolává pravdomluvnosti jako obelhaný lhář, a poctivosti jako okradený zloděj.

Jen s obtížemi odvykáme starým způsobům a přivykáme novým: totalitní rozhodování přidělilo občasnou výhodu, třeba zahraniční stipendium, svým favoritům. Mechanismus volby pracoval skrytě, očím veřejnosti nedostupný - a eventuální uchazeč věděl, že nezáleží na objektivní náležitosti ani na jeho subjektivních schopnostech - hlavní bylo, že ho předem správně zařadili a že se uměl zalíbit. Kdo vyhověl, měl jistotu. Dnes se uchazeč opravdu uchází - dostane šanci, totiž příležitost k účasti v soutěži, podle pravidel konkurence, soutěže, trhu schopností. Leckdo přitom , bohužel, postrádá právě onu jistotu, která tu kdysi byla - pro některé vyvolené a některé ochotné vlézt, kamkoli jim bylo naznačeno.

Co chybí v učebnicích mechaniky: ... příliš rafinované nasazování pák vede k šikmé ploše nakloněné roviny.

Technická zaostalost rozvíjí schopnost improvizace.

Ten, koho předháníš, soudí, že přeháníš.

O tom, co je a co není pokrok, se rozhoduje každý den znovu.

Titul bez postavení a výplaty rychleji bledne.

Svým omylům jsme otčímy a macechami.

Žáka nepoučuj, dokud jsi ho neprobudil.

Kde žák dostává na pamětnou, měl by učitel dostat za vyučenou.

Když se tě ptají, kdo je nejlepší, nezapomeň se tazatele zeptat - V čem ... ?

Umění úspěšného rádce je uměním zříkat se důsledků svých rad.

Ve sporu mezi prospěchem a svědomím vítězívá někdy svědomí. Výkon rozsudku se však odkládá na neurčito.

Rehabilitace probíhá snadněji, je-li zřejmé, že nebude hledán viník, který způsobil, že je nutno rehabilitovat.

Nemusí jednat nezákonně, kdo si přisvojil právo zákony psát.

Nezaujatý soudce je soudce, kterého nestálo za to podplatit.

Komunismus je spása lidstva - před lidskostí.

Víra je obvaz přikládaný na otevřenou ránu pochybnosti.

Jedna a jedna jsou dvě - ve vhodně zvolené soustavě číselné.

Ve vztahu k povětrnostní situaci lze (a) poroučet větru a dešti anebo (b) zdokonalovat předpověď počasí a nosit deštník.

Že je učedník nad mistra nemusí znamenat mnoho, je-li mistr pod psa.

Bylo by možná zajímavé, co by se učilo ve školách o trojské válce, kdyby byl Homér býval Trójan a ne Řek.

Historie je učitelkou života. Proto se dějepis neobejde bez klepů.

Znát je důležité - pro tebe. Podle poznaného jednat je důležité pro všechny.

Motorem rozvoje lidského poznání je schopnost organizovat dočasnost individuálního lidského bytí přenosem poznatků z generace na generaci mechanismy škol, knihoven, nosičů a pořadačů informace, zaručujícími lidskému poznání trvalost.

Každá generace přebírá poznatky generace rodičovské, aniž by nutně přebírala i jejich chyby - ty si dodává z vlastních zdrojů.

Věda je volná hra nápadu a jeho zhodnocování.

Pravda povstává skrze pozorování a spor.

Tvoje kritika cizího nápadu, ať sebetvrdší, by nikdy neměla postrádat úctu k zázraku, jímž každé zrození nápadu nepochybně je.

Dva sloupy, na nichž spočívá budova univerzity, dnes stejně jako kdysi: výzkum a výuka, tj. hledání nového, stejně jako udržování už dříve poznaného mezigeneračním přenosem.

Budovat rafinovaný právní řád vymezující pravidla pro jednání lhostejných je stejně zbytečné jako stloukání zvlášť odolné rakve pro kdysi bujarého nebožtíka.

Kdyby se dalo přiznat předem právo jenom těm z reforem, pro které byly dány záruky zlepšení stavu společnosti (po odečtení výloh), dějiny by se ukázaly být podstatně konzervativnějšími.

Demokracie je systém pouze lokálně rovnovážný - vybalancovaný dynamicky, soupeřením sil, jejichž měnící se váhy způsobují, že demokratický systém kolísá, aniž by se chvěl a aniž by natrvalo padl.

Nepřiměřenost může být způsobena změnou poměřovaného, ale také změnou měřítka.

Znal se natolik spolehlivě, aby věděl, že na svou spolehlivost se spolehnout nemůže.

Jsou lidé schopní vyniknout jenom v oblasti, k níž nemají žádné závazky ani pověření.

Hrozba velké dimenze není hrozbou člověku, ale lidstvu.

Moc korumpuje - a bezmoc jakby smet.

Prohlašoval se za prvotřídního odborníka - odborný výcvik ukončil hned v první třídě.

S rostoucí schopností společnosti ovládat přírodní síly a koncentrovaně usměrňovat energii roste i riziko katastrofy vyvolané patologií jedince, který se domohl přístupu k moci.

K hlavním poznatkům středověké společnosti patří poznání, že loupež je možno nahradit obchodem. Tím se dá vyhnout zbytečnému ničení, dosahuje se téhož - zbohatnutí - a líp to vypadá.

Umění je lež odhalující pravdu.

Díky genetickému poznání dnes víme, že - stejně jako názory - také jiné parametry zemřelých osobností přežívají a ovlivňují další generace: přenosem vlastností, schopností, podobnosti a chorob.

Stejně jako ekonomický trh zboží existuje i politický trh názorů.

Filosofická antropologie vymezuje člověka třemi otázkami, které si on klade: Co mohu poznat ? Co bych měl dělat ? V co mám věřit ? , čímž je vymezen předmět metafyziky, morálky a náboženství.

Ptát se po smyslu dějin znamená zkoumat síly měnící historii.

Základem jednání je motiv. Základní otázkou pro poznání věci je - Proč ...?

Jednání člověka je výslednicí jeho motivů (zčásti odvozených ze společenského kontextu), fyzických (biologických) možností a mezí, a regulujících společenských konstant.

Člověk je poutník na půl cestě mezi zvířetem a Bohem.

Základními atributy člověčenství je užívání nástrojů, tvorba obrazů (modelů, symbolů) a respektování hrobů.

Být svobodný jako občan znamená moci volit z alespoň dvou možností. Být svobodný jako člověk znamená umět si alternativy volby sám vytvořit.

Motorem, hybnou silou člověka, je pud sebezáchovy (společný se zvířetem) a iniciativa (touha jedince vyniknout). To druhé může být někdy tak silné, že převáží ono první a příliš agilního jedince zahubí.

Teorie, která odmítá podrobit se zkoušce pravosti, se podobá dívce ucházející se o místo striptérky, která se přitom odmítá svléknout.

Společnost, důsledně uplatňující princip přímé účasti občanů na řízení bez delegování moci pověřeným zástupcům, se stává s rostoucím počtem občanů méně a méně řiditelnou.

Jestliže rozumím tomu, co říkáš, a na rozdíl od tebe vím, že se mýlíš - pak ti rozumím líp než ty sám sobě rozumíš.

Stejně jako je čas hlásání zásad a bojování za ně, je i čas popírání zásad a ustupování od nich. Čas poznání a čas rozpoznání pomýlení.

Z jistého úhlu nazíráno podobá se člověk pobíhající mezi lidmi člověku sedícímu v čítárně a obklopenému knihami. I v životě se může poradit - stejně jako mu poradí knihovnice nebo katalogy - a stejně jako žádný katalog nepomůže pochopit myšlenky z knihy napsané francouzsky tomu, kdo neovládá francouzštinu, je třeba počítat s tím, že jsou kolem lidé, kterým rozumět prostě nelze, dokud si neosvojíš řeč, v níž výhradně je schopna komunikovat jejich mysl.

Tak dlouho si dodával odvahu vyslovit svůj názor, až zjistil, že už nemá co vyslovit.

Připustíme-li jako dráhu vývoje kruh, pojmy "nové" a "staré" se relativizují a rozviklávají - a počátek věcí určuje náhoda podobně jako v ruletě.

V morálně stabilizované společnosti je plnění slibu standardem, normou - a jeho nesplnění prohřeškem. Zároveň ovšem platí, že ve společnosti morálně nestabilní se více slibuje.

Tvrdí-li někdo, že nemá důvěru v nic, dalo by se totéž docela dobře vyjádřit prohlášením, že nemá nic, čím by mohl důvěřovat.

Všichni se shodneme v tom, že požadavky lidí jsou dvojí: nezbytné a zbytečné. Žádní dva se, bohužel, ještě neshodli na tom, co je třeba považovat za nezbytné a co za zbytečné.

Vyvolávat zdání růstu lze i bubřením - nafukováním samozřejmostí a trivialit a přisvojováním si, co už dávno jiní učinili.

Život je hra, v níž se úspěchu spíše než výkonem dosahuje přizpůsobováním pravidel a o tom, co je výhrou a co prohrou rozhoduje interpretace výsledku tou kterou herní stranou.

Zpomalování technického pokroku možná prodlouží přežívání lidstva.

I dílo v zásadě nesmyslné může obsahovat dílčí momenty mající smysl a schopné stát se zdrojem potěšení, uspokojení, vtipu.

Velikost chyby se v praktickém životě měří závažností škod chybou způsobených. Proto jsou tam, kde ony škody umíme změřit a souvislost s jejich příčinami rozpoznat, chyby napravovány a jejich kořeny odstraňovány rychle. Komplikace a zatemňování nastupují tam, kde lze závažnost důsledků popírat a jejich souvislost s chybou zpochybňovat.

Má-li být nabízený úplatek upláceným přijat, je zapotřebí, aby jeho výše převážila součin rizika prozrazení a výše jeho následků.

Zdá se, že vynakládáme mnohem víc úsilí ve snaze lidskou energii soustřeďovat, nežli věnujeme její distribuci a jejímu využití.

Z hlediska vnějšího, mimozemského pozorovatele není lidské hemžení ničím jiným než transformací energie podřizovanou úloze zajistit fungování několika miliard lidských strojků.

Umění patří k aktivitám energeticky nenáročným. I v tomto ohledu má však vliv poměrně značný: uměním osvěžený duch dokáže unavené tělo přimět k výkonu jinak nedobytnému.

Někdy se člověku podaří překvapit jiné tím, že ví. Někdy tím dokonce překvapí sám sebe. V tom je jedna z našich nadějí - že totiž víme víc než si uvědomujeme,

že víme.

Lidská mysl je dost široká, aby obsáhla víru i pochybnost.

Není důkazu, který by se obešel bez předpokladů.

Důkaz se dá zpochybnit zpochybněním jeho logiky nebo zpochybněním jeho předpokladů.

Přesnost je kategorie podmiňovaná možností.

Revoluci ohrožují dvě velká rizika: (1) nedostatek antisepse a z toho plynoucí infekce, nákaza týmiž neduhy a chorobami, kterými trpěl systém revolucí vyvracený a (2) překotná izolace přítomnosti od minulosti, kdy se přestříhává pupeční šňůra, kterou dosud proudí krev, kdy se bourá dříve než se nově postavilo a vůbec dává přednost boření před opravou, což připravuje živnou půdu anarchii a ztrátám, jimž bylo možno zabránit.

Sociabilita je schopnost najít rozumný, životaschopný kompromis mezi antisepsí a otužováním - schopnost rozpoznat, komu je lépe se vyhnout a komu vyjít alespoň na půl cesty vstříc.

Společenské reformy se podobají otloukání staré fasády: čím zvětralejší omítka, tím snadněji jde dolů.

Touha lidí mít své zázraky a své proroky je projevem snahy nemuset převzít plnou odpovědnost za vlastní osud.

Jestliže se ukáže, že reforma společnosti staré nedostatky neodstranila, je žádoucí, aby je alespoň nově pojmenovala.

Žádné reformě se nepodaří odstranit průměr. Úspěšná reforma průměr zlepšuje.

Fantazie v kombinaci s věděním je účinným nástrojem hledání pravdy o poznávané realitě. V kombinaci s polověděním je ovšem spíš mechanismem povrchního žertování: například jako tehdy, bylo-li anglické "pigmentation" přeloženo jako "zprasení".

Nemá smysl, aby usilovali o dohodu ti, kdo vycházejí ze vztažných soustav, jež nemají žádnou dimenzi společnou anebo na společné transformovatelnou.

Nejmenší počet mužů schopný utvořit obec jsou tři - dva nestačí, protože tu musí být jeden, který by vykonával funkci soudce rozhodujícího spory.

Šátek přes oči Spravedlnosti lze interpretovat také tím, aby měla možnost vymluvit se, že neviděla ruku nabízející úplatek.

Prázdná kapsa plněji rozvíjí fantazii.

Diskuse o voze není diskusním příspěvkem o koze obohacována, nýbrž matena, zatemňována - a tudíž naopak ochuzována.

Lidskou nespokojenost udržuje na uzdě (tj. brání jí projevit se destrukcí stávajících poměrů) zvyk - a to tím účinněji, čím nižší je ona nespokojenost a čím hlouběji byl zvyk zakořeněn. Teprve tam, kde byla překročena mez a porušena rovnováha, vstupuje na scénu zákon.

Pokud jde o skóre potrestaných zločinů, někdy se zdá, že lépe než Spravedlnost si vede Náhoda.

Nejúčinnější prevencí zklamání je skromnost očekávání.

Emoce jsou úspěšné ve sprintu. Na dlouhých tratích však s převahou vítězí rozum.

Výkon kolektivu (například vědeckého ústavu) se podobá výkonu běžecké štafety. Nestačí, aby všichni byli vynikajícími běžci, navíc je třeba, aby ovládali bezchybnou předávku.

Člověk se stává občanem, jakmile si uvědomí, že oheň na sousedově střeše je možností ohně nad jeho vlastní hlavou, a že zdraví sousedových dětí je nadějí pro zdraví v jeho domě.

Člověk má povinnost sloužit - a právo službu si vybírat.

Mnohem věrohodněji než dostatkem zásad dá se nevinnost vysvětlit nedostatkem informace a příležitosti.

Zkušenost je souhrn poznatků o tom, kde se dá klopýtnout, narazit, upadnout, spálit, uklouznout, přijít k úrazu. Souhrn poznatků o tom, co je lépe nedělat, aby se udělalo.

Určovat výši odměny za společenský přínos činnosti subjektu podle jeho tělesné hmotnosti nebo podle počtu vlasů na čtvereční centimetr plochy jeho lebky byl by postup sice nevalidní (neměřil by, co měřit má), přesto však objektivní (byť by kdokoliv rozhodl, rozhodl by stejně).

Teorie společenského vývoje byly vždycky záležitostí spíše kabinetních debat a školních učebnic než terénní aplikace. V praktickém životě se více než podobné teorie uplatňuje schopnost improvizace, odhadu a přizpůsobení se aktuální skutečnosti.

Pokusy řídit společenský vývoj podle apriorní představy a teoretické koncepce končívají neúspěšně. Je-li taková teoretická koncepce prosazována zcela důsledně, končívá takový pokus tragicky. Události 2O. století jsou v tomto směru dostatečně přesvědčivé.

Teorie vývoje společnosti připomínají ovčáckého psa, nahánějícího stádo na místo nejméně ohrožené a nebezpečné. Problém je v tom, že ovce lépe než pes ví, kde je lepší pastva, a soudí, že zahynout hladem není o nic lákavější vyhlídka než zahynout ve vlčích zubech.

Přebujelá fantazie je něco jako rakovinný růst v organismu nikoli těla, ale představ.

Upravovat a měnit životní prostředí je člověk biologicky donucen - svým chatrným vybavením tělesným a smyslovým. Kdyby musel žít v prostředí opravdu přírodním, byl by člověk předběhnut a doběhnut, nastuzen a spálen, vyhladověn a sežrán dřív než by se stačil pořádně rozkoukat, jak krásný je vzhled na ten ryze přírodní svět.

Zaujatost pro znemožňuje objektivní posouzení - stejně jako zaujatost proti.

Stalo se součástí národní kultury bědovat nad tím, že zákon, přijímaný s cílem omezit možnosti těch, kteří v minulosti parazitovali a ubližovali, postihne některé i náhodně a nespravedlivě. Takový postoj je farizejský: všichni přece dobře víme, že soudy jako takové se v historii vždycky dopouštěly justičních omylů - a přesto snad nikdo nepožaduje zrušení soudů.

Téměř všechno, co děláme, činíme bez toho, že bychom znali příslušné - ono jednání kodifikující - zákony. To znamená, že buď (a) jsme schopni existovat a jednat bez oněch zákonů anebo (b) téměř všechno, co je činěno, může být činěno v rozporu se zákony, alespoň tak dlouho, dokud na onen rozpor nikdo nepoukáže.

Právní zásada, podle níž je třeba na podezřelého pohlížet jako na nevinného, dokud nebyla jeho vina prokázána nade vši pochybnost, je v praxi uplatnitelná a uplatňována jen přibližně. Praktická realizace se vždycky nějak musí vyrovnat se skutečností, že žádné důkazní řízení není přesvědčivé stoprocentně a žádná nevina není prosta možnosti viny. Stručně řečeno, v životní praxi nastupuje na místo ramenatých právnických řečí úvaha podobná té, s níž řeší svou úlohu experimentátor či klinik, kteří vědí, že každá metoda má svou citlivost a specifičnost, tj. nenulovou pravděpodobnost, že i nevinný může být důkazním řízením a razantním žalobcem nespravelivě odsouzen a nenulovou pravděpodobnost, že šikovný obhájce dokáže uchránit před výrokem o vině i opravdového ničemu.

Všichni uznávají objektivní existenci rizika (nehody, nemoci, křivdy). Jestliže se však tohle riziko stane z možnosti skutečností právě na mé (tvé, jeho, její) osobě, pak já (ty, on, ona) protestujeme, pozvedajíce hlas - A proč právě já ... ?

Každé lidské počínání, každý projekt, má svou kladnou a zápornou stránku. Nedorozumění a zmatky vznikají vyzvedáním jednoho a zamlčováním druhého. Lidské počínání je dobré, převažuje-li v něm dobré nad špatným, a je špatné, jestliže špatným bylo převáženo dobré.

"Absolutní" je kategorie patřící do oblasti úmyslů. Ve světě lidských činů, lidského jednání se hodnocení neobejde bez takových principů jako jsou průměr a převažující tendence.

Velikost či malost lidských činů bude posouzena jednostranně, nedokážeme-li se oprostit od jednorozměrného vidění. Každý čin je totiž artefakt komplexní, mající mnoho stránek, který bez schopnosti vidět vícerozměrně nebude nikdy spravedlivě zhodnocen.

Demokracie nevylučuje soutěž a zápas, demokracie zná vítěze a poražené. Demokracie znamená rovnost při vstupu do hry, nikoli na jejím výstupu, na jejím konci.

Vidět skutečnost po svém neznamená lhát. Schopnost vidět po svém je dar, který je obdarovaný povinen splácet konfrontací svého způsobu vidění s tím, jak vidí skutečnost ti ostatní.

Debatovat o národní povaze bez toho, že by se respektovala (a) statistická povaha problému a (b) jeho mnohorozměrnost nemůže vést k žádnému rozumnému závěru. Národní povaha je totiž souborem vlastností a chování (proto mnohorozměrnost) populace jedinců, žijících i zemřelých, uvažovaného národa (proto statistická povaha úlohy). Srovnávání jednotlivých případů chování dvou národních populací , tj. běžně užívaný přístup kasuistický, nemůže být objektivně vůbec k ničemu.

Řečník dá najevo, že si svých posluchačů váží, nejlépe tím, že před ně nepředstupuje nepřipraven.

Každý vědní obor by měl usilovat o vymezení hranice, za níž končí přibližnost a začíná lež.

Výlučnost zavazuje - a ukládá povinnost usilovat být srozumitelným, tak, jak jen je to možné.

Jen málokteré zásluhy jsou univerzální. Obvykle je třeba uvažovat i o tom, pro koho a pro co ses zasloužil.

Zásluhy v jedněch okolnostech mohou být v jiné situaci přítěží.

Je obtížné svést úsilí lidí do jediného proudu - a ještě obtížnější je zaručit, aby tento proud směřoval k rozumnému.

Slova, která vyslovuješ, ti nepatří. Tvá může být jenom myšlenka, kterou jsi z oněch nikomu nepatřících slov zkonstruoval.

Je snadné splnit očekávání, jestliže se od tebe nic nečeká.

Sociální vývoj ve zkratce: včerejší revoluce - dnešní instituce.

Systém, který sám organizuje nápravu škod, jež způsobil, a postihu za tyto škody, se podobá systému, v němž krysy samy organizují deratizační program.